čtvrtek 6. listopadu 2014

#228 Zázraky života

Myšlenku této radosti mám v hlavě už několik měsíců, přesněji 19 týdnů, ale docela jsem váhala, jestli mám psát o něčem, co je pro mě tak osobní...
Miminko samo o sobě je zázrak. Z prostých dvou buněk se během neuvěřitelně krátké doby stane dokonalý človíček, mající (miniaturní) všechny kosti, svaly, orgány a všechny smysly a stejně neuvěřitelně rychle roste a dál se vyvíjí. Je to jako malý Velký Třesk, kdy se setkáním vajíčka se spermií začne tvořit nový (miniaturní) vesmír - člověk.
Je zázrak, že to malinké stvoření dokáže najednou sebrat všechnu svou sílu a absolvovat pro něj dlouhou a náročnou cestu porodu. Je zázrak přivítat ho po té cestě na světě, poprvé se ho dotknout, sevřít ho v náručí...
Považuju za zázrak, že nám byly dopřány tři takové zázraky zrození. A uvědomuju si, že jsme měli neuvěřitelné štěstí, že nám stačilo chtít a do pár týdnů ve všech třech případech zázrak přišel; že jsme nemuseli roky čekat, podstupovat nepříjemné situace, vyšetření a mnohdy i zklamání. Je můj malý soukromý zázrak, že všechna tři těhotenství proběhla (dosud) v naprosté pohodě a já si je mohla patřičně užít a těšit se na narození mého malého děťátka. Je zázrak, že všechny tři mé děti jsou zdravé, jak ti dva starší klučíci, tak i to maličké, co teprve přijde.
Nemůžu říct, že tohle je něco, co mi dělá radost. Ne, tyhle zázraky života mě naplňují nesmírným štěstím a pokorou. Přesto si myslím, že to může, nebo možná dokonce má, být zahrnuto mezi 1000 věcí, které mně dělají radost.
http://youtu.be/GZk4hT7ncv0

Žádné komentáře:

Okomentovat