Nikdy si nevšímám vlaštovek tak moc jako ve dvou obdobích - když na jaře konečně přiletí a když se na sklonku léta začínají houfovat. Mám tyto černé elegantní ptáčky moc ráda. Jejich veselé švitoření, pečlivost, s jakou slepují svá hnízda, oddanost loňským domovům a lidským obydlím, píle, se kterou nejprve krmí svá mláďata a později je učí létat, to vše ráda sleduji. Ale nejvíc pozornosti jim věnuji právě když přilétají a zvěstují jaro a když začnou hromadně vysedávat na drátech a zvěstovat svůj odlet.
Právě vlaštovky sedící na drátě elektrického vedení se staly symbolem babího léta - toho teplého zlatavého podzimu, kdy stromy dají úrodu a odějí se do všech. Kdy pod nohama zašustí první spadené listí a vlakový násep se začervená spoustou šípků. Kdy kaštany pustí do světa své krásné mahagonové plody, dýně zoranžoví a dorostou do velikosti vhodné na strašáka a v polích zavoní dým bramborové natě po sklizni hlíz.
Je to krásné období v roce, kdy slunce hřeje a zdobí, je teplo, ale ne horko, kdy se dům zdobí dekoracemi s podzimní tématikou velmi jednoduše. Stačí pár listů, šišek, ořechů, kaštanů, jablíček, okrasnou dýni, nějakou kukuřici i se šustím a domov je krásně nazdoben.
Večer, když zapadne slunce a ochladí se, stačí jen zapálit oheň v krbu, rozsvítit svíčky, zachumlat se deky a se skleničkou burčáku vychutnávat chuť babího léta.
Žádné komentáře:
Okomentovat