#212 Známky

Jedna věc se s vynálezem e-mailu dočista ztratila: už neplatíme za každou odeslanou zprávu. Leccos se urychlilo, lecčíms jsme zahlceni. Ztratil se ale jeden kouzelný moment – předplácení poštovních služeb. Chcete-li se podívat na groteskní genialitu vynálezu poštovních známek v celé její kráse, přečtěte si knihu Zaslaná pošta (Going Postal) Terryho Pratcheta.

Jako kluk jsem nikdy známky nesbíral: nefungovalo u mne to minimalizované kouzlo dalekých krajů, nebavilo mě odmáčení. Na všechno se nějak muselo opatrně. A navíc, české známky bývaly nějak normalizačně šedivé, nezábavné, prostě socialistické. Copak o to, když přišla lesklá plnobarevná Bětka z Anglie (hodně výjimečně), ta se mi líbila. Byla ale vždycky stejná...

Teď dělám řadu věcí na truc elektronice a patří k nim i posílání nevyžádané pošty (pohledů a dopisů). K tomu však neodmyslitelně patří i házení do schránky. A tedy nutnost předem zásilku oznámkovat. Začal jsem si po letech kupovat celé aršíky a nestíhám se divit. České známky jsou krásné! Veselé, zajímavé, plnobarevné, leské – a samolepicí. Radost kupovat, radost posílat. Jen si při pohledu na ně říkám: proč se odjakživa odlepovaly z obálek, a nestříhaly i s kouskem razítka. Mě by to nevadilo... Jak se to vlastně dneska dělá s tím novým lepidlem?