Předně chci říct, že nám domů nenosí dárky Santa Claus, ale
Ježíšek, že o Velikonocích neschováváme čokoládová vajíčka na zahradě, ale
pleteme pomlázku a barvíme vajíčka, a že na Valentýna si maximálně dáme pusu a
možná dostanu růži. Miluji české svátky a slavím je tak, jak se patří. Ty
světové, především americké, ale také mají něco do sebe.
Nikdy jsem se extra nezajímala, co a jak slaví Američané.
Pak ale v mém okolí přibývalo lidí, kteří za velkou louží strávili část
svého života. Vyprávěli, ukazovali fotky a začalo se jim stýskat, až přišli na
to, jak netradičně si pobyt v USA připomínat – slavit jejich svátky.
Možná už jste přišli na to, co mě k napsání tohoto
příspěvku přivedlo. Blíží se totiž Halloween, strašidelný večer, který do Česka
vůbec nepatří. Když ale kolem něj není takový humbuk, když na vás všude
nekoukají vydlabané dýně a v obchodech z každého regálu nevypadávají
masky a převleky, je to docela fajn den. Sejdeme se s pár přáteli ve vyzdobeném
bytě, každý je nějak neobvykle oblečený, jíme dýňový koláč a dýňovou polévku a
vše zapíjíme dobrým vínem nebo něčím tvrdším. Nikoho s Halloweenem
neotravujeme, nestrašíme. Jen si užíváme. A máme aspoň neobvyklou příležitost,
jak se v hektickém světě zastavit a být spolu.
Podobně jsem na jaře slavila Den sv. Patrika, což je sice
irský svátek, Američané ho ale také slaví poměrně mohutně. Výsledek? Příjemně
strávený večer s kamarády v irské hospodě s irskou muzikou a
irským pivem. Krásné vzpomínky. Příště prý jdeme zase.
Vlastně mají zahraniční svátky jednu velkou výhodu. Na Vánoce přeci
nepůjdete do hospody s přáteli, to každý chce být doma s rodinou. Halloween,
sv. Patrik nebo Den nezávislosti jsou jako stvořené pro hezké zážitky
s přáteli v neobvyklém stylu, navíc s vyprávěním, jak si
Američané opravdu umí užívat. A to vše mě opravdu těší.
Žádné komentáře:
Okomentovat