Památka
zesnulých, Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých
nebo také Svátek zesnulých a lidově Dušičky, těmito všemi způsoby se říká 2. listopadu
– je to den, kdy si připomínáme naše příbuzné či kamarády, kteří nás opustili.
Je to po Vánocích a Velikonocích třetí křesťanská tradice, kterou dodržují
společně věřící i nevěřící. Během dušiček je zvykem navštívit hřbitov a na hrobě
blízkých zapálit svíčku či položit květiny. Květiny by měly být živé, protože
mají symbolizovat víru ve věčný život, ale málokdo už zná původní význam tohoto
zvyku, tak se na hrobech objevují i květy sušené a umělé. Myslím si, že hlavní
ale je, že si v dnešní uspěchané době najdeme chvilku času a přijdeme si
vzpomenout na své blízké.
Proč
ale o dušičkách píšu? Protože mi dělají radost. Mám tento zvyk hrozně ráda už
od dětství. Jako malá jsem ho zbožňovala právě kvůli svíčkám. Se sestřenkama a
bratránkama jsme se zase jednou sešli všichni dohromady a na hrobech zapalovali
záplavu svíček, kalíšků a svícnů. Z tekoucí horké hmoty jsme si v dlaních
žmoulali různobarevnou voskovou kuličku. Se zapálenými svíčkami jsme chodili po
ztemnělém hřbitově, „svítili“ jsme si na cestu a na každém opuštěném hrobě jsme
zapálili svíčku nebo kalíšek.
Dneska
už se tam nescházíme ani zdaleka všichni. Svíčky už nepraktikujeme (blbě se to
pak uklízelo z těch ozdobných kamínků). Kalíšky a svícny zapalují naše
děti. Kuličku z vosku už v dlani neschovávám, ani naše děti (zatím)
ne. I když si na to každoročně se smíchem vzpomeneme. Už ani po hřbitově
nechodíme a nezapalujeme svíčky na opuštěných hrobech. Žádné tam už totiž
nejsou, během velké úpravy hřbitova byly všechny neopečovávané náhrobky odstraněny.
Přesto
mám Dušičky pořád hrozně ráda. Sotva padne tma, rozzáří se celý hřbitov
milionem mihotavých plamínků svíček a mám pocit, jako kdyby přestal i vítr
pofukovat, jako by se čas zastavil a celý svět zmrzl v tom jednom jediném dojímavém
okamžiku, který až nahání husí kůži. Dokázala bych tam stát a rozjímat snad
celé hodiny. A vzpomínat.
Žádné komentáře:
Okomentovat