Někdy mi to prostě nedá: vidíte nějaké číslo, které ostatní nekriticky baští a papouškují, a musíte se s ním vyrovnat. Vezměte si třeba těch zprofanovaných „10 000 hodin“. V knize Peníze, nebo život? píše Tomáš Hajzler o tom, že máme dělat něco, v čem jsme opravdu dobří. To ve zkratce nastane zhruba tehdy, když jsme s tím strávili 10 000 hodin. Tuším, že cituje Malcolma Gladwella, který zase cituje… To je jedno.
Tomáš navrhuje, že pokud se nám v práci nedaří, máme ji vyměnit. Najít svou opravdovou vášeň, stát se v jejím provozování skvělými. Zkusili jste si však spočítat, co by to znamenalo, kdybyste svou vášeň objevili až teď? Měli byste před sebou 10 000 hodin práce, než se budete moci pustit na volné moře šťastného a nezávislého podnikání. OK, budeme pilní. Ale jak dlouho?
Pokud živíte rodinu, máte k dispozici buď zhruba 2 hodiny denně večer (10 hodin týdně) nebo, pokud třeba nemáte rodinu, 20 hodin o víkendu. Čili v prvním případě potřebujeme 1000 týdnů, ve druhém nám stačí 500. Pokud se ovšem v mezičase nestaneme rodiči, že ano.
Chcete-li se tedy ve třiceti letech rozjet novým směrem, zkuste toto: každý den (!) večer, po dobu 2 hodin, pilovat svou novou dovednost. Vytrvale, bez ustání, padesát týdnů za rok, zhruba dvacet let v kuse. Máte to? Neměli-li jste rodinu, zvládli jste to již za deset let, tedy za předpokladu, že jste nevynechali ani jeden víkend a makali o sobotách a nedělích od rána do večera.
Něco tu smrdí, že ano? Zkuste si sami zkontrolovat, kde jsme v tom počítání udělali chybu. Nebo byla chyba v tom vstupním předpokladu? Miluju jednoduché počty… (a tady máte další z nich: Lež, která zachraňuje životy)
Žádné komentáře:
Okomentovat