Švestky nádherně kvetou.
Švestky jsou zralé poté, co skončila sezóna jahod, třešní i meruněk. Končí prázdniny, člověk by měl tendenci si myslet, že teď už ho nic dobrého nečeká až do podzimní sklizně jablek. A ejhle, jsou tu švestky.
Švestky – narozdíl od meruněk – rostou často divoce někde ve stráni či u silnice. Jsou nenápadné a lidé po nich nejdou tak jako třeba po třešních. Na cestách krajinou potěší a jsou dostupné i bez šplhání (nejlepší jsou totiž padané).
Švestky jsou základem povidel s tou nejkrásnější barvou. Hruškové a jablečné koláče jsou taky skvělé, mandle se však na nic tak nějak nevyjímají. Švestková povidla navíc dokáží být sladká i bez přidaného cukru a mohou se tak jimi krmit i děti přísných rodičů :-). A nakonec: z palačinek švestková povidla nevytékají ani na talíř, ani na košili.
Švestky jsou k upotřebení, i když už se to nezdá: do kvasu je můžete dát i dlouho poté, co nejsou pěkné na pohled. Vůně slivovice dokáže spolu se špekem a chlebem velké divy: uzdraví nemocného, povzbudí poutníka, rozveselí trudnomyslné.
Byl jsem cosi řešit u kamaráda truhláře a pochválil jsem mu švestku na zahradě. Naklonil se ke mně a spiklenecky mi pošeptal, že jo, ale až pojedu od nich, mám zabočit tam a tam, pak zastavit kousek od křižovatky – a tam to je! Nejlepší keř švestek v celém okolí. Tahle spiknutí jsou mi nadevše.
A od toho už je jenom kousek ke švestkovému dřevu: má krásnou barvu, je tvrdé a dá se vyleštit, jemně voní. Dělával jsem z něj prstýnky...
Taky máte rádi švestky?
Žádné komentáře:
Okomentovat