Stará pravda říká, že hledáš-li
pomocnou ruku, najdeš ji na konci svojí paže. Dá se to vykládat různě, ale já
jsem vždycky předpokládala, že to znamená v podstatě „Pomoz si sám, nikdo
jinej to neudělá“. Tak to si dovolím nesouhlasit. O tom totiž teď poslední
týden něco vím. A proto taky tento příspěvek nepíšu obvyklými všemi deseti, ale dočasně pouze osmi až devíti (a i to je nečekaný
úspěch).
Přesně před týdnem mně vítr
přirazil dveře od auta a vůbec si, nezdvořák, nevšiml, že tam mám ještě ruku.
Odnesl to prsteníček. Na pravé ruce. Jsem pravačka. A od toho okamžiku jsem
začala potřebovat nápomocné ruce.
Nejdřív to nevypadalo nijak tragicky,
ale stejně se šikla pomocná ruka souseda, který mrtvolu mého prstu ohledal a
následně pohlídal děti, zatímco pomocná ruka na konci mojí paže poskytovala
svojí sestře první pomoc (tady si dovolím vsunout malou pochvalu: „Hele, na to,
že jsi levá, se ti to povedlo moc dobře. Dokonce to pak ani nekrvácelo a to,
žes použila sterilní gázy a obvazy… Klobouk dolů.“).
Ten den jsem potkala spoustu
pomocných rukou: ruku zdravotní sestry ve výslužbě, která zranění odborně
ošetřila a převázala; ruku cizího mladíka, který ve městě ochotně přistoupil a
podával papírové kapesníky, když krev začala protékat i pod obvazem a já jsem
marně jednou rukou současně držela a prohledávala kabelku; ruku baristy v oblíbené
kavárně, který hned vytáhl papírové ubrousky a pomohl mi krev z ruky otřít;
ruku cizí slečny, která mně věnovala náplasti s medvídkama a ještě mně je
nalepila, přestože se jí z krve dělá špatně; ruku sekretářky z kurzu,
kam jsem se celá krvavá dostavila na první lekci, která mi ruku znovu ovázala;
ruku bratra, který mě po té, co krvácení nepřestávalo, odvezl na pohotovost; ruce
sester a lékaře, kteří mě ošetřili; ruku mamky, která se ten den starala o
moje děti; spoustu dalších rukou v následujících dnech, které podaly, otevřely,
pomohly, ošetřily; a nejvíc ruku, která mně celý týden nejvíc pomáhá: postará
se o děti, přebalí, uvaří, umyje nádobí, zatopí, umyje mi vlasy a nakrájí
chleba před tím, než odjede se zbytkem těla do práce. Děkuju!
Takže nesouhlasím. Pomocnou ruku
najdeš na konci své paže a taky všude kolem. Dobří lidé ještě jsou. A tak
přemýšlím, jestli i moje ruka bývá někdy pomocná, když někdo potřebuje. Nejen
ti blízcí, ale i cizí lidé, které náhodou potkám. I ti, kteří si o pomoc
neřeknou, ale je na nich vidět, že by nějakou potřebovali. Doufám, že můžu
říct, že ano.
P.S. Původně jsem chtěla příspěvek
nazvat Musíme si pomáhat, ale i když
to není z pera pana Svěráka, tak jeden nikdy neví :)
Žádné komentáře:
Okomentovat