a já toho chtěl tolik stihnout.
Já vždycky chtívám tolik stihnout…
V tom do pracovny synek vpad,
a: "tatí, mě se nechce spát".
Tak pustili jsme Modroočka,
on na pohovce v pelíšku
se schoulil a já na knížku
se zkoušel vrhnout, ale marně.
I řekl jsem si: knížka počká.
S dětmi je kříž, ale některé krásné věci objevíte, až když ten kříž vezmete na záda a necháte se chvíli vést na místa, kam byste se sami nikdy nevypravili. Například: nekonečně mnoho večerů člověk tráví nekonečným reagováním na nespavcovy vymyšlené i skutečné potřeby. Někdy je to vážné, někdy hra, většinou kombinace. Někdy by se člověk vztekl. Pak se naučíte to zvládat, ale v noci se to opakuje. Máte toho dost, jste unavení, ale přivstanete si: "musím konečně odpovědět na těch třicet soukromých mailů, v práci to nepůjde". Načež si pro větší pohodu odskočíte, neuváženě spláchnete, voda se s hlasitým hučením zřítí do septiku, a za chvíli cupity dupity, ten-který-usnul-v-jedenáct je v půl šesté opět jako rybička.
Dneska ráno to bylo také tak. Tak to ne, řekl jsem si. Vzal jsem cvrčka do postýlky a rezolutně prohlásil, že si k němu na chvíli lehnu, ale musí ještě chvíli spát. V hlavě mi běželo rozčilené: jak to mám všechno zase stíhat? Včer k ničemu, ráno pozdě do práce. OK, alespoň využiju tenhle mrtvý čas k tomu, abych si v hlavě srovnal úkoly na další dny. Jenže polštář byl měkký, peřina teplá a za chvíli se mi kolem krku ovinuly malé ručky. Střapatá hlavička se pevně tiskla k mé tváři. Prstíky v zátylku ale byly zjevně neklidné, tak jsem opatrně otevřel oči – a můj pohled se setkal se šibalským mrkáním. Úsměv od ucha k uchu, pak se to šibalské oko zase na chvíli zavřelo, ale zjevně "jenom jako". Následovalo mohutné, hrané, "spokojené oddychování". Srdce mi bilo jako zvon.
A pak jsem si to uvědomil: svou energií tyhle chvíle odpovídají prvním měsícům platonické zamilovanosti. Takovým těm okamžikům, které se zobrazují v romantických filmech, a kvůli kterým někdy zralí padesátníci opouštějí rodiny a odcházejí za nějakou čerstvou šťabajznou (no dobře, tam bývá ve hře i sex). Nečekal bych, že tohle pošťuchování, tulení, škádlení, bezmezné odevzdání ještě někdy zažiju.
Ten zvláštní pocit, že je člověk v jádru pořád ještě mladý. Ta euforie, když si uvědomíte, že díky dětem a vnoučatům můžete být platonicky zamilovaní vícekrát, opakovaně a šťastně! Někdy však Vám to prohlédnutí život musí vnutit mírným násilím.
Ten zvláštní pocit, že je člověk v jádru pořád ještě mladý. Ta euforie, když si uvědomíte, že díky dětem a vnoučatům můžete být platonicky zamilovaní vícekrát, opakovaně a šťastně! Někdy však Vám to prohlédnutí život musí vnutit mírným násilím.
Žádné komentáře:
Okomentovat