Existuje nějaký název pro lidi, kteří mají rádi vlaky? Vlakofilové? Trainspotteři? Mám totiž zvláštní slabost pro vlaky, resp. cestování vlakem.
Když jsem po střední škole začala dojíždět na vysokoškolské koleje vlakem, nastaly pro moji zálibu zlaté časy. První, co jsem udělala, bylo to, že jsem si koupila jízdní řád a nastudovala si mapu železnice. Jízdní řád jsem schopná studovat hodiny. Jen tak. Znala jsem tak významné železniční uzly a čísla všech tratí na Moravě. Taky intervaly odjezdů vlaků z mých stanic, jména rychlíků, všechny zastávky rychlíků a leckde i osobních vlaků. Věděla jsem, kudy se nejlépe dostat z jednoho místa do druhého, kolikrát budu přestupovat a jak dlouho cesta bude trvat. Přestože jsem věděla, že tam pravděpodobně nikdy nepojedu. Tahle moje záliba byla někdy terčem vtípků. Většinou do doby, kdy vtipálkovi ujel vlak.
Kdykoliv se chystám na cestu vlakem, těším se. Vlak pro mě představuje cestu do dálky. Vlak pro mě totiž představuje alespoň dvě a půl hodiny na cestě. Prostor pro pohyb a nerušený čas pro čtení, studium nebo třeba pletení. Nebo cokoliv jiného. Vlak jsou monotónní zvuky kol narážející na spoje kolejnic. Vlak je rychlost. Hlava vystrčená z otevřeného okna a vlasy, které jsou tak zacuchané, že se bojím, že je nikdy nerozčešu. Vlak jsou náhodné známosti nesměle započaté dotazem na cíl cesty nebo název rozečtené knihy. Vlak jsou srdceryvná loučení a radostná shledání na peróně. Vlak jsou také vzpomínky na školní léta: nekonečný zástup kolejí ve stanici Valašské Meziříčí nebo taky pražené oříšky na hlavním nádraží v Ostravě. Vlak je dodnes první setkání s domovinou ve formě slováckého nářečí průvodčích v osobních vlacích do Břeclavi. Vlak jsou pro mě z (ne)pochopitelných důvodů i texty kapely Mňága a Žďorp.
Přemýšlela jsem proč mě bavilo a stále baví cestování vlakem. V době kdy jsem vlakem cestovala se nedalo hovořit o žádném luxusu. Soupravy už tehdy za sebou měly desítky let služby. Možná mám ráda cestování vlakem proto, že v době mého dětství jsme vždy a všude cestovali autem. A později jsem roky jezdila služebním autem. V autě není místo pro chůzi, četbu, možnost odskočit si na toaletu; Auto vyžaduje pozornost. Možná mám ráda cestování vlakem proto, že si ve vlaku můžu číst či věnovat se jakékoliv zálibě bez výčitek, že ubírám z času, který bych měla věnovat něčemu jinému. Naopak. Čas ve vlaku strávený četbou je vlastně efektivně využitý.
Když mám cestovatelskou náladu, ráda se přepravuji vlakem i po Praze. Tím, že pro mě vlak představoval cestování do dálek, přičichnu si tak na deset minut k dálkám. A pak vystoupím na hlavním nádraží.
Žádné komentáře:
Okomentovat