Mám jeden oblíbený obchůdek. Nachází se v malém
městečku v nehostinné krajině, kde je v létě zima a v zimě
Sibiř. To městečko je obklopeno tvrzemi, tyčí se nad ním klášter, ale hlavně
hory. Na jedné straně Orlické, na té druhé Jeseníky. A kdysi dávno, když v
takových zapomenutých místech ještě nebyly supermarkety, na náměstí v podloubí
fungovalo několik obchůdků. Abychom přežili na chatě alespoň pár dní, museli
jsme zavítat do každého z nich.
V jednom jsme koupili pečivo, v druhém ovoce a zeleninu,
ve třetím maso a uzeniny, ve čtvrtém mýdlo, jar nebo toaletní papír a ve
čtvrtém noviny a časopisy. A v tom posledním se zrodila moje vášeň pro
papírnictví. Dospělí muži si v regálu vybírali noviny, dospělé ženy
časopisy a děti? Kromě dětských časopisů jsme utíkali k bločkům, diářům,
pastelkám, tužkám a k pohledům. Chtěli jsme všechno, všechno barevné, všechno si vyzkoušet
a všechno si odnést domů. (Hračkářství ve městě vzniklo, až když jsme byli
starší.)
I když v tom horském městečku už dávno stojí onen
supermarket, kde je k sehnání vše na jednom místě, vždy, když tam jsem,
dojdu se do papírnictví na náměstí alespoň nostalgicky podívat.
Papírnická vášeň mi zůstala, i když už nesbírám propisky ani
papírové ubrousky, kreslit umím pořád jako malé dítě a jinak umělecky nejsem
extra zručná. Nemůžu si pomoct, ale miluju všechny ty barvy, papíry, desky,
sešity, bločky, diáře, obálky, pohledy a přáníčka, tužky, fólie, lepící pásky, samolepky… Pokud někdy budu
chtít v životě začít znovu a jinak, jedno takové milé papírnictví si
pořídím. Třeba v Praze, tam jich je totiž zatraceně málo!
Žádné komentáře:
Okomentovat