Najít recept, checknout suroviny, vybojovat si v kuchyni místo, najít všechny potřebné věci/nástroje, umíchat těsto, vyrobit náplň, zapnout troubu, naaranžovat těsto a náplň do pečící nádoby, péct, modlit se aby čas a teplota pečení dosáhly optima, nervózně čekat až to vychladne, ochutnat.
Takový je můj postup při pečení. (Samozřejmě doznává odchylek podle toho, co zrovna peču.) Když vidím jednotlivé kroky rozepsané, tak mi to připadá jako dost náročný a vcelku nudný proces. A to jsem ještě nezmínil tu spoustu nadobí co během pečení zašpiníte a pak ho musíte umýt, zamlčel jsem prsty ulepené od těsta, kalhoty ušpiněné moukou...
S psaním jednotlivých slov nabývám dojmu že k pečení by mě ani bičem nedohnal. Ale opak je pravdou. Jednou jsem si pečení vyzkoušel a už jsem tomu propadl. Nechápu proč, ale s pečením se mi do krve vyplavuje radost.
Mám rád navažování surovin, tu hru barev kdy se promíchává mouka, mléko a vejce. Nepřestávám žasnout, když původní nesourodé suroviny vytvoří kompaktní hmotu zvanou těsto. Zní to jako klišé, ale pečení je pro mě radost. Pokud se po upečené dobrotě doslova zapráší, tak se ještě přidá dobrý pocit z vytváření všeobecného blaha. (A teď nepřeháním, moc dobře znám i roli pojídače moučníků! :) )
Pokud vás můj zapísek nadchnul natolik, že málem oblékáte pekařskou zástěru, tak vám k inspiraci doporučuju foodlover.cz od Terezy Sychrové.
Žádné komentáře:
Okomentovat