#255 Pravý domácí časopis

Nejspíš si teď říkáte "Ale o něčem takovém už přece psala, nějakou ódu na všechno domácí si vybavuju" (teda pokud 1000 radostí čtete aspoň trochu pravidelně). Ano, oslavný epos na domácí zdroje tady už byl, tak o čem je řeč?

Na podzim jsem byla s dětmi, mými kamarádkami a jejich dětmi na naší tradiční dovolené. Jedna z kamarádek přivezla na ukázku pár výtisků různých časopisů. Na první pohled mě zaujal jeden s naprosto odlišnou obálkou. Vypadal jako starý sešit, snad ještě z doby, kdy chodili do školy moji rodiče, jen barevnější a veselejší. Zvědavě jsem ho prolistovala a hned v čísle, které jsem držela v ruce, mě zaujalo několik článků. Ano, je to ten Pravý Domácí Časopis, o kterém jsem se už jednou zmiňovala. Tehdy jsem měla právě čerstvě zakoupený svůj vlastní první výtisk a byla jsem z něho nadšená. Přečetla jsem ho od začátku až do konce.

Tak čím si teď zasloužil vlastní bod v Tisíci věcí, které mně dělají radost? Od té doby si ho kupuju pravidelně. Dokonce jsem v lednu narazila na výprodej téměř všech čísel roku 2014. A zjistila jsem, že zatímco poctivě louskám ten nejaktuálnější, sebral mi muž jeden časopis z loňska a se zájmem ho celý přečetl.
Ten měsíčník zbožňuju. Představuje neskutečně zajímavé lidi, například Miru Ahimsu, který žije bezekostopým životním stylem, Garyho Edwardse, který u nás založil Zdravotního klauna nebo třeba Jaroslava Duška, ne jako herce, ale jako otce a dědečka, který má svoji filozofii o vztazích. Přináší zajímavé články o přírodě, rostlinách a zvířatech, o práci a symbióze s nimi, jejich ochraně; o neobvyklých kurzech a seminářích (například aquahealing nebo tanec v naprosté tmě); o netradičních životních stylech (kromě výše zmíněného bezekostopého například život v jurtě); recepty ze známých i méně známých ingrediencí, fejeton o odvrácené straně matky, články o neobvyklých podnikatelských plánech. To všechno v zajímavém designu a přitažlivé obálce.
Navíc jsem nedávno zjistila, že přesto, že se dá nejčastěji sehnat v prodejnách zdravé výživy nebo bioobchůdcích, mají ho v našem městečku v trafice. Z malé radůstky se stala velká radost.
Taky máte nějaké periodikum, jehož nového vydání se nemůžete dočkat?

#254 Bošský přístup

Kolikrát už se vám v životě stalo, že byste se vážně zamilovali do něčeho echt německého? Psal jsem o holandských sýrech, ale tohle je něco zase úplně jiného. Jde o zážitek. A podíl na něm má i jedna dáma z jižní Moravy.

Zjistil jsem, že nemám na pile rovné pravítko. A k čemu pravítko, když není rovné, že. Možná jsem na ní řezal příliš těžké kusy tvrdého dřeva? Nevím. Nicméně pravítko je hliníkové, moc na tom není co spravovat a nezbývá než ho vyměnit. Zkoušel jsem obeslat dotazem několik servisů, které se holedbaly, že spravují i nářadí znašky Bosch. Asi napotřetí jsem se „dovolal“ a z konverzace vyšlo, že oni sice náhradní díl nemají, ale mám se zkusit podívat přímo na doprovodné stránky Bosche. A pak to začalo.

Nejdřív jsem nevěděl, co a jak hledat. Po chvíli jsem narazil na telefonní číslo na českou centrálu. Zavolal jsem tedy do Mikulova. Milá paní mi po telefonu vysvětlila, jak hledat v katalogu. A tam jsem užasl. Všechny typy a modely zelené i modré řady ručních elektrických nástrojů Bosch mají k dispozici detailní popis. Co popis, dokonalou podrobnou dokumentaci. Jsou doslova vizuálně rozebrané na jednotlivé šroubky. Každý má své číslo, své místo. On-line se můžete podívat na jeho detailní specifikaci a zobrazí se vám dokonce i cena dílu v korunách. Na tři kliknutí máte v nákopním košíku třeba odrušovací filtr za 48 korun.

http://www.powertools-aftersalesservice.com

Chvíli jsem na to koukal, až jsem našel to své pravítko. Milá dáma ze servisního střediska mi poradila, jak dohledat přesný model pily (liší se podle roku výroby a toho, jestli jsou určeny pro USA, Británii, Švýcarsko, nebo zbytek Evropy). Objedal jsem díl za 1200 plus poštovné. Druhý den dorazila služba GLS a protože na vrátnici nedokázali rozluštit mé jméno Samuel Tit?ra, odvezla si balík do depa. Druhá recepční si po chvíli vzpomněla, že Samuelů v budově zas tak moc není a hned mi volala, že jsem se minul s balíkem. Po dvou telefonátech (Bosch a GLS) jsem balík našel a tešil se na něj další ráno.

Jenže ouha. Přišel v ohromné krabici (40 x 40 x 150 cm) a když jsem ho dovlekl do kanceláře a vybalil. zjistil jsem, že nový díl má stejný problém, jako to staré pravítko. Ufff. A už jsem v duchu začal nadávat na „číňany“. Ale co dělat. Nafotil jsem detailně problém, zavolal do Mikulova... a paní se mne hned po představení ptala, jestli dorazilo pravítko. Potěšilo mě, že si mě pamatuje a domluvil jsem se s ní, že jí pošlu mailem fotky. Za chvíli mi volala zpátky, že na to technici koukali, a že odpoledne dorazí GLS, aby si balík odvezlo zpět (zadarmo).

Zanedlouho poté, co si ten malý hliníkový odlitek v obrovitém balíku zpátky převzala přepravní služba, přišla e-mailem odpověď, že je díl v pořádku, že byla chyba způsobena „manipulací“. Že to utáhli a posílají zpátky. Když už jsem měl tak dobrou dosavadní zkušenost, nedalo mi to a opět jsem volal do Bosche. Spolkl jsem pocit, že ze mně technici dělají blbce, vždyť jsem s tím nijak nemanipuloval, jen jsem díl vybalil z krabice. A že by se utažením narovnal hliníkový profil? Nicméně jsme se s trpělivou a vstřícnou podporou domluvil, že mi dají číslo na jejich specialistu, a když budu mít problém, zavolám přímo jemu.

Zanedlouho přišel balík, tentokrát o malinko menší. A víte co? Pravítko v něm bylo, ještě s mými otisky prstů – ale dokonale rovné. Vážně to utáhli a pomohlo to. Byl jsem na vrcholu blaha. Těšil jsem se domů a vyrazil v mezičase na schůzku. Chvíli po poledni volá neznámé číslo. Mužský hlas se představuje, vysvětluje, že dostal od Bosche kontakt, a že si chce ověřit, že je všechno v pořádku a jestli nepotřebuju nějak pomoci.

Byl jsem na rozpacích. Tolik trpělivé péče a pozornosti se mi už dlouho nedostalo. A to jsem jen drobným kutilem, majitelem tří hobby nástrojů nejnižší cenové kategorie. Chtěl jsem si nedávno koupit další malý nástroj. Uvažoval jsem o Makitě. No, nakonec myslím, že sáhnu po o trochu méně výkonném stroji. Ale od Bosche.

#253 Staré sýry

http://www.naarpaul.nl

Overjarig. Nepamatuju si z holandštiny víc než pár slov, ale tohle je mezi nimi králem. Jako dnes vidím matraci napuštěnou jakýmsi smradlavým sajrajtem, přes kterou jsme na farmě vstupovali do malého krámku přímo sousedícího s výrobnou. Byla doba epidemií slintavky a kulhavky, tak jsme se nemohli podívat blíž. Alespoň jsme tedy nakoukli dveřmi na veliké kádě a masivní police, na kterých odpočívaly zlátnoucí poklady.

Pak jsme nakoupili malé bochníčky a já dodnes sním o té pestrosti: mladé, mladé odleželé, odleželé, staré a extra staré, neboli "přesroční". Tu nutnou a dostačující – svým způsobem magickou – trpělivost mají, pokud vím, na světě jen tři národy: Italové, Švýcaři a Holanďani. Francouzi se svými sýry kouzlí trochu jiným způsobem, španělské taky nejsou vůbec špatné. Ale když se bochník, vyrobený z mléka krav, které se pásly tři čtvrtě roku na zelené trávě mezi grachty a kanály, nechá osmnáct měsíců zrát, schnout a tvrdnout, nic se mu pak nevyrovná.

Odlamují se z něj kousky. Na krajíc chleba ho stačí opravu maličko. Mezi zuby křupou vápenaté krystalky, které se už stihly vytvořit v takové hustotě, že si jich prostě musíte všimnout. Voní pikantně, i když v něm není jediná přísada. Jak ho jednou ochutnáte, dáte mu před mladým vždycky přednost.

Chtěl bych umět stárnout jak ten sýr.

#252 Nečekané dárky

Všichni (nebo téměř všichni) rádi dostáváme dárky. A většina všech dárků, které od svých blízkých či vzdálených, možná někdy i cizích, obdržíme, jsou dárky... řekněme očekávané. Prezenty k narozeninám, Vánocům, svátku, výročí, životní události,... Dárky, které nám udělají velkou radost, ale bylo by asi k neuvěření, hrát nad škatulí s mašlí překvapení "Jé, já jsem dostala dárek!". Překvapení můžeme být nad obsahem, nad vkusným zabalením, vtipným blahopřáním, ale přiznejme si, ne nad samotným procesem obdarování.

A pak se občas objeví dárky neočekávané. Když vás k narozeninám obdaruje někdo, o kom jste si mysleli, že ani neví, kdy narozeniny máte. Když dostanete dar k příležitosti, o které jste si mysleli, že si obdarovatel nemyslí, že je vhodná k předání nějakého hmotného statku (zní to kostrbatě, ale já jsem prostě nečekala, že můj muž je typ, který mě za naše děti obdaruje pokaždé něčím VELMI hmotným a hodnotným:).

Speciální kategorií jsou pak dárky absolutně nečekané. Pohled od kamaráda ze služební cesty do Londýna. Poživatelné suvenýry od kamaráda ze služební cesty do Londýna. Dárek od kamarádky pro mou novorozenou dcerušku. Dárek od muže jenom tak...

Cením si každého dárku, který kdy obdržím. Každého blahopřání, které se mi dostane. Každého pohledu, který přiletí do schránky. A ty nečekané mají navíc to kouzlo, že jsou radostí dvojnásobnou. 

Děkuji.

#251 Sdílené narozeniny

Kalendář mám asi z poloviny plný narozenin. Je to taková kapesní zásobárna radosti: v podstatě kdykoli se mohu podívat na aktuální týden a vzpomenout si na někoho, koho mám nebo měl jsem rád. Občas dokonce zvládnu i popřát.

Co mě ale v poslední době začalo bavit, je sledovat, kdo s kým narozeniny sdílí. Dohledat se to dá třeba přes WolframAlpha či Wikipedii. Včetně slavných osobností. Já se narodil ve stejný den třeba s Danielem Radcliffem (nevadí) a Alison Krauss (mmmmmmm!).

Nu a dnes má narozeniny jeden skvělý Matěj. Ovšem kromě něj je asi slaví i Chuck Norris – pokud tedy narozeniny neslaví Chucka Norrise, to by mu bylo podobné – a byl by si je jistě býval užíval i Petr Kalandra. Textař, muzikant a hlavně muž, který u nás jako jeden z prvních dokázal pořádně "rozjet" plnokrevné blues. A mimo to je dnes (10. března) i výročí prvního telefonátu v historii, který uskutečnil Alexander Graham Bell.

A tak si jdu připít, na Matěje i obecně na dobrou společnost!

Na zdraví!

Photo by Mawoo86