Přišla mi od Oborové zdravotní pojišťovny nabídka, že když jim v jejich novém on-line systému zkontroluju (a odsouhlasím) všechny položky, které za mnou pojišťovna eviduje, mohu se zúčastnit soutěže o 10 000. Nu což, stejně jsem tam musel klikat, jelikož vyplňuju roční vyúčtování za OSVČ. Chvíli jsem se těmi čísly probíral, koukal se, kolik má za mne měsíčně má obvodní lékařka paušál, kolik stálo předloni CT vyšetření hlavy...
A pak jsem si toho všiml: zaplatím za rok 2014 na zdravotním pojištění několik desítek tisíc. A zpětně jsem vyčerpal jen něco málo přes šest stovek, a to ještě většinu na kapitaci (registraci u paní doktorky, kam chodím, jen když už fakt nemůžu pro nemoc chodit).
Není to krásné? Je to krásné, jsem mladý a zdravý. Napsal jsem to na Facebook a historka pokračuje: kamarádka reagovala, že ona ten můj (určitě nejen můj) příspěvek čerpá plnými doušky:
2.5 roku chemoterapie + cyclus radioterapie… takže, když mi někdo říká, že zdravotnictví v Čechách je špatné, hned ho opravuji: opravdu je to tady špičkové! I v Německu mi to potvrdili.
Já se také snažím stát neokrádat. Nešla jsem na invalidko, i když bych mohla, a navíc pracuji na půl úvazku.
Dostalo mě to do kolen – do úplně jiné nálady. Z frajeření je najednou smutek, ale i radost: vážně to funguje. Kdybych až do smrti bral z pojištění jen nějaké ty stovky, je to spravedlivé: tahle statečná holka, její dcerka, moje babička, můj synovec z druhého kolene… Ti všichni si zaslouží čerpat, dostávat pomoc, co to jen jde. Rád jim budu přispívat do společné kasy. I kdyby toho větší díl zmizel neznámo kam, já vím, že letošní peníze jsem dal rád. Vím totiž komu.
Žádné komentáře:
Okomentovat