Nejsem si jistá, jestli tento příspěvek patří mezi "1000 věcí, které mně dělají radost" nebo mezi "1000 věcí, které závidím" :)
Fascinují mě děti, které mají tu zázračnou schopnost nasávat tolik nových věcí a dovedností. Jsou mnohem pružnější než my dospělí, takže když postavíte dítě na lyže, tak automaticky pokrčí kolena, nakloní se dopředu, hned zvládne sjet kopeček a po první lekci švihá na svahu obloučky. Posadíte ho na kolo, přidržíte a po chvilce "šejkování" s řidítky se rozjede. Ještě nějakou chvilku za ním běháte a pak už jezdí samo. Strčíte mu do ruky pastelku, ukážete mu, jak se solí a než se nadáte, namaluje váš vlastní portrét (co na tom, že zelenou pastelkou). Dvakrát třikrát mu zazpíváte písničku a pak si všimnete, že si ji prozpěvuje při stavění lega.
Umění učit se mají i mnozí dospělí. Některým lidem leze učení (nových informací) do hlavy skoro samo (to zcela stoprocentně řadím mezi věci, které mi dělají radost) a jiní se to musejí naučit. A právě ti ovládají schopnost umět se učit. Ať už metodou opakování stále dokola, nebo zvýrazňováním podstatných informací, či metodou poslechnout-přečíst-napsat. A co se týče učení nových praktických dovedností? Oproti dětem jsme brzděni mnohem větším pudem sebezáchovy a strachem (při učení se plavat, lyžovat, bruslit...) a mnohem menší mírou trpělivosti (ruční práce...). Přesto to jde nějakým jedincům lépe a rychleji než jiným. To umění učení dělá radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat