Mám rád, když se kolem mne pohne k lepšímu nějaká drobnost. A to větší radost je, když se taková změna stane ve veřejném prostoru.
Nedávno se změnilo nastavení semaforů, přes které chodíme z práce na oběd, a které nás roky zlobilo. Teď se konečně chovají alespoň trochu logicky.
Druhá změna se odehrála nedaleko, na půl cesty mezi Libní a Vysočanskou: přechod, který byl nepraktický a nebezpečný, byl přesunut o několik metrů dál. Chodcům se situace niajk nezkomplikovala, odbočující auta z hlavní i z vedlejší silnice najednou mají dost prostoru dát přednost tomu, kdo ji potřebuje – ať už vozidlům, nebo přecházejícím. Do té doby bylo na výběr buď ohrozit, nebo omezit.
Že se vůbec něco takového stalo, mě naplňuje radostí: někdo si toho všiml. Někdo jiný navrhl změnu. Někdo další ji schválil a přidělil na ni peníze. A tak dále. Prostě řetězec správností. A ještě přes jeho výsledek denně projdu nejméně dvakrát. Zatím mě neomrzelo mít z toho radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat