Jsem tak trochu úzkostný typ, po předcích snílek, od dětství velký čtenář dobrodružných knih. Oženil a usadil jsem se o deset let dříve než většina mých vrstevníků, živím ženu a tři děti. Pracuju „na zadku" bez záminky nebo možnosti podívat se někam mimo dosah metra trasy =B= mezi Vysočanskou a Můstkem. A přitom sním o cestování. Aby mi nebylo líto, že kamarádi posílají pozdravy z všelijakých exotických dálek, kam je buď poslal zaměstnavatel, nebo vytáhli kamarádi, začal jsem si pro radost sepisovat protihodnoty. Já totiž vlastně taky cestuju. Možná ne do dálky, ale o to víc do šířky a do hloubky.
Nebyl jsem v Thajsku,
ale byl jsem třikrát při porodu svých dětí.
Nenavštívil jsem Paříž, i když o tom sním,
ale navštívil jsem své prarodiče ve chvílích, kdy umírali.
Nevylezl jsem výš než 2300 metrů,
ale vylezl jsem na střechu a zacpal díru ve větrání, kterou zatékalo, i když jsem se hrozně bál.
Neznám strach z bouře na lodi v Atlantiku,
ale znám strach o nemocné dítě, které vám leží bezvládné v náručí.
Za posledních 15 let jsem nedostal pusu na dobrou noc od jiné ženy, než je moje manželka,
ale dostal jsem jich nespočet od svých dětí.
Nevím, jak řve africký lev,
ale vím, jak řve můj syn a umím ho uklidnit.
Neslyšel jsem nikdy naživo Big Ben,
ale zvonil jsem několikrát na velký zvon evangelického kostela v Jeseníku, poté, co jsme kompletně uklidili věž.
Nikdy mě nikdo nevytáhl na stag party do Dublinu,
ale k 33 narozeninám jsem dostal noc plnou muziky od 3 skvělých přátel a od brášky palačinky k snídani.
Nikdy jsem nepil rum na karibské pláži se snědými kráskami nadohled,
Nebyl jsem v Thajsku,
ale byl jsem třikrát při porodu svých dětí.
Nenavštívil jsem Paříž, i když o tom sním,
ale navštívil jsem své prarodiče ve chvílích, kdy umírali.
Nevylezl jsem výš než 2300 metrů,
ale vylezl jsem na střechu a zacpal díru ve větrání, kterou zatékalo, i když jsem se hrozně bál.
Neznám strach z bouře na lodi v Atlantiku,
ale znám strach o nemocné dítě, které vám leží bezvládné v náručí.
Za posledních 15 let jsem nedostal pusu na dobrou noc od jiné ženy, než je moje manželka,
ale dostal jsem jich nespočet od svých dětí.
Nevím, jak řve africký lev,
ale vím, jak řve můj syn a umím ho uklidnit.
Neslyšel jsem nikdy naživo Big Ben,
ale zvonil jsem několikrát na velký zvon evangelického kostela v Jeseníku, poté, co jsme kompletně uklidili věž.
Nikdy mě nikdo nevytáhl na stag party do Dublinu,
ale k 33 narozeninám jsem dostal noc plnou muziky od 3 skvělých přátel a od brášky palačinky k snídani.
Nikdy jsem nepil rum na karibské pláži se snědými kráskami nadohled,
ale víno na svou svatbu jsem po celý den ve sklepích v Miroslavi ochutnával ve společnosti tatínka a strýce.
Nebyl jsem během studií na zahraniční stáži,
ale pracoval jsem tři roky v čistě anglofonním týmu expatů a zažil jsem, co pro znamenají „domorodci" pro Brity (a jak skvělí jsou oproti nim Novozélanďané).
Málo cestuju letadlem, ale víc kilometrů než nalétáno
mám v nohách pěšky a na kole. Tisíce.
Nepotápěl jsem se nikdy hloub než na 30 centimetrů,
ale vím, jak to chodí v Bohnicích.
Nekrmil jsem nikdy holuby v Římě,
ale vím, co to je z jednoho platu uživit sebe, ženu a tři děti.
Neviděl jsem kvést Sakury v Japonsku,
ale viděl jsem svou ženu kvést do krásy s kulatícím se bříškem.
Zajímalo by mě: jak zvenku vypadá taková rekapitulace? Zní vám to lítostivě, pozitivně, křečovitě, přirozeně, nafoukaně? Přiznám se, že s velkým světem je u mne asi trochu problém. K tomu mám pořád před sebou příklad svého tatínka, který je skutečným světoběžníkem. Ve světě ho chtějí a vítají a on se v zahraničí cítí dobře – i v zemích, jejichž jazykem nemluví. Vždycky si nějak poradí. Obdivuju to a trochu mi je líto, že to nedokážu. Ale pomáhá mi uvědomovat si, že nežiju chudý život. V mezičase pátrám, jak se trochu „odvázat". Třeba to jednou přijde, teď ale musím vymyslet, o čem budu povídat dětem a vnoučatům. Třeba o tom, jak se dělá kniha?
Žádné komentáře:
Okomentovat