Vždycky je v našem životě něco "první, něco "poprvé". Má to jistou nostalgii, důležitost. Je to prostě životní milník, ať je pro život podstatný (první třída, první láska, první dítě, ...) nebo nepodstatný (první kabelka, poprvé ochutnat krevety, ...), je to událost.
Mám tahle "poprvé" velmi ráda, připadají mi jako schůdky, po kterých stoupám životem. Některá jsou pro mě natolik významná, že si je dodnes živě pamatuju, jindy jejich vzpomínka poněkud vybledla. Někdy jen prošla kolem mě nepovšimnuta, někdy je lepší zapomenout. Některé schůdky jsou vysoké, jejich zdolání je slavnostní a zapamatováníhodné, jiné jsou nizoučké, ale pro mě velmi důležité, další jsou nepostřehnutelné. Ale stále někam stoupám.
Jak už jsem několikrát zmiňovala, s příchodem dětí se měním, mění se životní priority, mění se důležitost těch "prvních" a "poprvé". Ty jejich první poprvé jsou i mými milníky a jsou pro mě důležité. Ba někdy důležitější, než pro ně; důležitější, než moje. Mám radost z jejich stoupání, z toho, jak zdolávají životní schůdky, jak tělesně i duševně rostou.
S malými dětmi je těch "poprvé" a "prvních" víc než dost - první pohyb v bříšku, poprvé slyšet srdíčko, poprvé si ho pochovat, první hračka, první slůvko, první krůček, první zoubek, poprvé se koupe, poprvé na procházce, první bačkůrky, ... Snažím se si co nejvíc těch okamžiků zaznamenávat, zapisovat jim (si) do alba, zapamatovat si.
Pořád je toho až dost. Starší má nedávno absolvoval první výstavu, první samostatný nákup, dostal svou první "chlapskou" voňavku, kupovali jsme první lyže, včera na nich poprvé stál na sněhu a zkoušel sjíždět z kopečka, čeká ho první plnohodnotná lekce v lyžařské školičce, ...
Mladší zkusil poprvé jet na odrážedle, ochutnal poprvé sníh, půjde poprvé sáňkovat, dostal svůj první náramek, poprvé si pochová miminko, poprvé ochutnal (a jedl) citron :) ...
Nejmladší děťátko už má svůj první kopanec, první ultrazvuk, první monitor srdce za sebou a za pár dní a týdnů ho čeká to nejdůležitější poprvé - poprvé se podívá na svět, poprvé si ho maminka pochová, dostane svou první pusu, první pohlazení a objetí od brášků...
Snad chápete, proč jsou pro mě v tomto životním období ta "poprvé" a "první" tak důležitá a dojímavá záležitost.
Žádné komentáře:
Okomentovat