#200 Proč píšu 1000 radostí podruhé

Máme dokončenou dvoustovku a dnešní jubilejní příspěvek o tom, proč píše pro 1000 radostí, vám přináší Tereza.

V současné době je běžné být pořád nespokojený, stěžovat si, nadávat a mračit se. Na otázku "Jak se máš?" je jediná správná odpověď - "Nestojí to za nic." Tak proč jsem začala psát pro 1000 věcí, které mně dělají radost?

Protože jsem nerada součástí davu. Je fajn se občas nechat unášet proudem jako medúza, ale mnohem lepší je prorážet vlny a drát se proti nim.

Protože je prokázáno, že výčet pozitivních záležitostí vyvolává pozitivní náladu (a naopak). A já mám mnohem radši dobrou náladu, než špatnou, všechno jde pak líp od ruky, stihnu víc věcí, svět je barevnější a když se usmíváte, usmívá se i on na vás.

Protože ráda píšu a možnost se jednou týdně realizovat veřejně byla lákavá. A lidi to čtou. A někdy se jim to i líbí!

Protože je mnohem větší výzva najít v negativistickém světě nějakou věc, která dělá radost, a umět ji vyzdvihnout a popsat tak, aby to někoho zaujalo, pobavilo nebo dojalo. A v ideálním případě přimělo souhlasně pokyvovat hlavou.

Protože některé radosti bereme jako samozřejmost a je užitečné si připomenout, že bychom za ně měli být vděční. A jiné radosti jsou tak nepatrné, že ani nepostřehneme, že nás vlastně jejich přítomnost těší. Některé radosti jsou tak originální, že ostatní nenapadne, že zrovna tohle někomu může dělat radost. A taky jsou některé radosti tak velké a hromadné, že prostě musí být zahrnuty do naší tisícovky.

Protože mě těší být součástí příjemného a zajímavého kolektivu autorů tisíce radostí.

Protože mě to baví a dělá mně to radost.