Po cestě jsou celkem čtyři světelné křižovatky. A pěkně pitomě řešené. Pokaždé před nimi zastaví štrůdl aut a pak se pomalu rozjíždí. Když jich projede tak dvacet, vznikne dlouhá mezera, jak ostatní vozidla zadržely předchozí semafory. Pak následuje další dávka. Problém je v tom, že dva menší přechody uprostřed toho půldruhakilometrového úseku nijak nereagují na to, jak jsou zrovna nastavené semafory na velkých křižovatkách.
Musím přejít někde v půli. Tak tedy dojdu k přechodu a zmáčknu tlačítko pro chodce. Silnice je prázdná, v obou směrech stojí auta nahoře na velkých křižovatkách. Semafor chvíli nereaguje, auta mají zelenou. Až ve momentě, kdy se blíží tři autobusy a dvě desítky osobáků, začne naskakovat zelená pro chodce. Sto lidí zastaví, já sám přejdu, pak se všichni pomalu rozjíždějí, přetížené autobusy vychrlí oblaka smradu, dají se do pohybu a pokračují k dalším světlům.
Vadí mi to. Zejména to zastavování a rozjezd plné stosedmasedmdesátky v kopci. Jenom kvůli mě. Hrozný puch a další vmáčknutí kol do asfaltu. Tak jsem se naučil přecházet na červenou. Počkám na mezeru. Podívám se na obě strany, vidět je tak na 300 metrů. Pak rychle po přechodu chvátám na druhou stranu. Ohlédnu se, a pořád nikde nikdo, a na semaforu zůstala zelená. Až dorazí ty tři autobusy, které vidím v dálce, vesele projedou. Kolik tím ušetřím člověkominut, kolik litrů benzínu a nafty, když to dělám už mnoho měsíců? Denně se díky mně nekoná zastavení a rozjezd desítek vozidel.
Hloupé to je v případě, že jdu do práce později a okolo se vyskytují maminky s malými předškolními dětmi. Je to nevýchovné, nebezpečně špatný příklad. Nedokázal jsem se zatím zastavit a vysvětlit jim to. Zajímalo by je to vůbec?
Žádné komentáře:
Okomentovat