#204 Pekárny

Takovýhle zážitek se Vám nestane jen tak. Musíte k tomu:

1. najít věrnou ženu vášnivě zahradničící
2. nechat svou rodinu rozrůst tak, aby se nevešla do půjčeného bytu
3. pořídit domek se zahrádkou na malém okresním městě
4. oblíbit si cestování vlakem
5. slíbit, že budete brzo odpoledne doma
6. na to konto vyrazit na vlak v půl šesté

A pak se to stane. Zjistíte, že nenápadně ošklivá jednopatrová budova u řeky voní. Omamně, podivně. Je to pekárna, a ve městě je ještě nejméně jedna. V určitou denní dobu se z jejích otevřených oken – ale zjevně i ze všech skulin pode dveřmi, z větráků a komínků – line typická vůně čerstvě pečeného chleba nebo rohlíků.
Z okna se navíc někdy nese hlahol a smích, mísící se s muzikou z rádia. Kdo jsou ta děvčata, která se při práci smějí? Baví je tahle náročná a voňavá dřina? Jsou lehce oblečená, aby nezmírala horkem? Co dělají přes den, když tráví noční směny u pecí?
Zvláštní je, jak oprýskané pekárny bývají. Zjevně není pekařina nějak zvlášť výnosné řemeslo. Minulý týden jsem narazil na známou milou vůni v Golčově Jeníkově a ejhle, v postranní uličce se krčil nevzhledný špinavý dům s nápisem pekárna. Přesto a možná právě proto mám rád jak pekaře, tak pekárny.
Jezdil jsem několik let do Modřan kolem čokoládovny Orion a nikdy si mé srdce nezískala. Byla cítit příliš daleko a velká část toho čmuchu (ó neutrální angličtino, jak teď postrádám neutrální výraz smell, abych nemusel použít smrad, neboť vůně to rozhodně nebyla) byla příliš tučná.
Zato pekárny, ty voní dobře. Jen kousek, při dobrém větru nanejvýš na sto metrů. Přijeďte někdy k nám do Kolína, ucítíte to sami.