Nejde mi teď ale o primární ani sekundární pohlavní znaky. U mne je to nejsilnější mít/nemít svázané s fenoménem "obývací pokoj". Ne, že by v domě neexistovala místnost, která je schopná pojmout větší množství lidí, kteří by si měkce posedali, k ruce dostali něco dobrého k pití a zobání, a povídali si. Pokud by to nešlo někde jinde, dalo by se to zařídit...
Žádná z našich místností však tuto "obývací" funkci neplní primárně a trvale. Ani jedna z mých rodin nikdy neměla doma televizi, tak kolem ní nevzniká silové pole, stahující členy rodiny před obrazovku. Stejně tak není potřeba vymýšlet, pořizovat a sofistikovaně rozmisťovat sedačky, sofa, gauče, v kterých by se hlavně dobře sedělo a koukalo...
Před mnoha lety jsme s kamarády pár dní bydeli v Oss u holandské vdovy – ševcové ortopedické obuvi. Seděl jsem v kuchyni, zatímco ona připravovala večeři, a obdivoval jsem velký kruhový stůl z masivního bílého dubu. Naše hostitelka na to poznamenala, že kolem toho stolu se odehrává veškeré důležité dění v tomto domě: sedává u něj ona sama, přijímá u něj zákazníky i návštěvy. Pokračovala, že si soukromě zvykla dělit rodiny a domácnosti na "kitchen-centric" a "living-room-centric".
Marná sláva, u nás tím srdcem domácnosti také vždycky byla kuchyň. A není to jen celkovou orientací na jídlo, kterou nám asi nikdo neodpáře. Na stole v kuchyni se i píše, maluje, řeší se u něj výchova, plány na dovolenou, zdraví i finance.
Ale možná o to víc mě přitahují cizí obývací pokoje: co je na nich výjimečného? Jak moc jsou "obydlené"? Co se v nich děje? A hlavně: jak jsou vyzdobené? Naučil jsem se to sledovat právě v Holandsku: v některých městech a vesnicích Severního Brabantu to bylo neodolatelné: veliká okna bez záclon přímo vyzývají k tomu, abyste se podívali dovnitř. Nezdá se, že by to obyvatelům vadilo a vlastně nikdy se nemají zač stydět.
Sám nemám v posledních letech prostor ani kapacitu na nějaké "vyzdobování", i když jsem žil dlouho spíše v opačném extrému. Čím víc nás doma je, tím více tíhnu k minimalismu. Ale i proto se rád dívám, jak své byty zdobí ostatní a moc mě těší, když má milá přijde s nějakým nápadem... Pár jsme si jich teď zase přivezli z Holandska a už se moc těším, až je budeme realizovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat