Napsala jsem čtyři řádky a zase je smazala. Napsala jsem další odstavec a nechala ho v konceptech, na příště. Napsala jsem pár vět a tak dlouho je přepisovala, až jsem je nakonec smazala taky. Chybí mi inspirace. Je tolik věcí, které mně dělají radost a tolik radostí, které jsem potkala právě dnes a přesto nevím, o čem napsat. Slunce se mezitím zase schovalo za mraky, zabouřilo a za chvíli přišel déšť. Hleděla jsem z okna a hledala nápad. Pak přišla mamka, že už je oběd (jo, dneska máme azyl u babičky). Moje nejoblíbenější jídlo. A najednou jsem věděla, o čem budu psát. O tom, co mi dnes udělalo největší radost.
O jídle. Po dlouhé řadě dnů, kdy vařím pořád dokola já, uvařil někdo jiný. Moje nejoblíbenější. A hned mě taky napadlo, co mě vlastně v několika příštích dnech čeká. Budu slaměná vdova, takže přijdou na řadu má oblíbená jídla, která mému muži až tak moc nechutnají, tak je vařím hlavně, když není doma. Špenát, rajská omáčka, škubánky, hovězí ve vlastní šťávě a nebo bramborové tašky. A to je to, co mi dneska udělalo největší radost. Kus žvance. Promiňte mi moji dnešní absenci poetična, snad příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat