Každá hudba s sebou nese emoční náboj, který do ní její autor vložil. Ať už volbou nástrojů, melodie, její dynamiky, nebo který více či méně explicitně vložil do samotného textu. Koneckonců pro autory je skladba hudby či textů jakýmsi očistným procesem. Emoce stojí u jejich zrodu a emoce předává i posluchači.
Baví mě vnímat hudbu takto. V čase a prostoru. Baví mě, když se hudba či text trefí do mého aktuálního naladění. Třeba, že Mňága a Žďorp, které cituji v titulku mě zase oslovují, i když trochu jinak než před patnácti lety. Spojuji si hudbu s určitými situacemi, lidmi. Je to přirozené.
Kdysi jsem si představovala, jaké by to bylo, ne kdybychom přímo zpívali, ale kdybychom spolu komunikovali prostřednictvím hudby či písní. Nezůstalo jen u představ. Posílali jsme si odkazy videa z youtube, sdíleli, naslouchali a mluvili o tom. A nejen my.
Myslím si že hudba je jako vyjadřovací prostředek mnohdy i srozumitelnější než řeč samotná. Někdy totiž dokáže hudba dostat našeho komunikačního partnera na podobnou "vlnu" mnohem spíše než několik dlouhých vět.
A za mě teď takto: :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat