"You never actually own a Patek Phillipe. You merely look after it for the next generation."Mohli byste něco takového říct o mobilu nebo o libovolném kousku své elektroniky?
Pak jsem dostal svoje vlastní Primky a měl jsem je až asi do 15 let. Když mi u nich už asi po osmé upadla osička, rozhodl jsem se, že si sám koupím nové, pořádné. (S bázní a třesením jsem si je byl vybrat v Koscomu na Poříčí, co tam pořád ještě je, a bál jsem se, co tomu řekne táta. Co by říkal, nic. Pro mne to byl osamělý krok do světa mužů.) Ty Casia mám až dodnes. Jsou na baterii, kovové, bez datumky. Malé, neelegantní – ba až směšné na stárnoucím zápěstí. Po většinu času mě to ale netrápí.
Mít hodinky na zápěstí je totiž báječná věc: zejména pro to, že pro ně nemusíte sahat do kapsy. Když jedete na kole nebo na koloběžce, můžete se podívat, kolik času vám zbývá do odjezdu vlaku. Když sedíte na nudné přednášce, stačí uhnout pohledem, a hned máte přehled, jak dlouho se ještě budete trápit. Když někam jdete s oběma rukama plnýma, stále víte, kolik je hodin.
Hodinky jsou monofunkční a nerozptylují. Když vám ukážou čas, nevnucují vám zároveň počet nepřečtených e-mailů. Podle hodinek se můžete řídit i v přírodě, kdy po týdenním vandru všem elektronickým zařízením dávno došla šťáva.
Asi znáte několik scének s motivem hodinek z PulpFiction. Já mám kromě nich ještě moc rád i uštěpačný komentář ze Stopařova průvodce po galaxii: výsměch pozemšťanům, kteří si ještě stále myslí, že digitální hodinky jsou celkem dobrý vynález. Moje hodinky totiž samozřejmě musí být ručičkové. Ale už jsem ocenil i jedny binární, ty byly moc zajímavé. Kamarád říkal, že je to príma kočkolap. Já jsem těmi svými nikdy nikoho neoslnil. Nevadí.
Co vy? Nosíte pořád hodinky? Jsou pro vás praktickým kamarádem, jedním z doplňků, nebo symbolem vašeho společenského statusu?
Žádné komentáře:
Okomentovat