Hned za vstupními dveřmi visí nápis „přezouvejte se“
doplněný cedulí „zavírejte“. Následuje obrovský botník a stovky háčků na bundy.
Temno a chlad. A vstup do lyžárny.
Pokračuje dlouhá chodba a několik dveří – jedny vedou do
obrovské společenské místnosti. V rohu jsou kamna, kolem dokola jsou
rozestavěné dřevěné stoly s rozviklanými židlemi. Okna zdobí zašlé
záclony, zdi černobílé fotografie. Na zemi je tmavý koberec posetý několika
fleky, v poličkách jsou společenské hry, jedno rádio a pár kazet.
Za dalšími dveřmi je schovaná umývárna. Deset záchodových
kabinek, desek sprchových koutů, které zakrývá jen umělohmotný závěs, deset
oprýskaných umyvadel a pár zamlžených zrcadel.
Dřevěné, přímé a vrzající schody vedou nahoru. A ještě
nahoru. Za dveřmi opatřenými čísly od jedné do patnácti se skrývají pokoje. V každém
pokoji je několik postelí, nechybí oblíbené palandy. Proleželé matrace, kousavé
deky a něco, co dřív mohl být polštář. Malé okénko, topení a hromada nápisů na
dřevěných obkladech. „Byl jsem tu, Fantomas.“ „Jmenuji se Lucinka a je mi 14,
zavolej.“ A spousta přisprostlých hesel a básniček, které se nedají publikovat.
Na chodbách jsou skříně s povlečením, každá je opatřena
nápisem: polštáře, deky, prostěradlo. Když někdo projde po chodbě, vrzání je
slyšet až ven. Na zdi je nástěnka a papír s jídelním lístkem. V pondělí
koprovka, v úterý šunkafleky, ve středu šišky s mákem, ve čtvrtek
rajská a v pátek lečo.
V suterénu je pingpongový stůl, desítky pálek a několik
pingpongových míčků, nerozšlápnutý je jen jeden. A venku volejbalové hřiště,
pár laviček, hromada dřeva a místo vyhrazené pro večerní táborák.
Také si tak přesně dokážete představit typické vybavení a atmosféru horských chat, do kterých jezdí dětské tábory, horské školy nebo party kamarádů? Jsou staré a zašlé, není v nich signál a někdy ani elektřina. Ale vznikají v nich nezapomenutelné zážitky a přátelství na život a na smrt. Kam se hrabou čtyřhvězdičkové hotely a wellness centra, nemyslíte? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat