Četl jsem si nedávno zajímavou (byť trochu roztříštěnou) úvahu Omyly pozitivních lidiček. Autor zmiňuje celou řadu nebezpečí souvisejících s "duchovním úletem". Skoro bez výhrad s ním souhlasím. Smysl pro realitu mám, bolestem se nevyhýbám, špatné věci mě celkem snadno ponoukají k nějaké protiakci. Naučil jsem se prožívat zlost a vztek, dávat včas najevo, když někdo netolerovatelným způsobem překročí důležitou hranici.
Nicméně: naučil jsem se taky, že mohu zaměřovat svou pozornost. Že si mohu vybírat, které věci si chci zafixovat v paměti. Že mám volbu v tom, jak budu se svým okolím komunikovat. Že mohu ovlivnit, co bude předmětem našich hovorů. A proto se mi líbí lidé, kteří berou vděčnost a radost jako něco, co má smysl uchovávat a sdělovat. Namátkou:
Někdo prostě stručně děkuje obyčejným věcem: http://thxthxthx.com/
Někdo popisuje věci, které mu přijdou báječné: http://1000awesomethings.com/
Někdo spojí krátký postřeh s pečlivě vybranou fotkou: http://www.comiudelaloradost.cz/
Někdo využije jména, aby na něm postavil své tvoření: http://stastnyblog.cz/
A někdo to dělá zase trochu jinak... http://radost.adammarcan.cz/
Na předloňském TEDxKošice mluvil moc hezky zakladatel projektu http://www.dobrenoviny.sk Róbert Sedlák. Ten založil Dobré noviny čistě proto, že mu přišlo dobrých zpráv v médiích příliš málo - a přitom poukázal na to, že informace, které konzumujeme, mají vliv na to, jak prožíváme realitu.
Kamarád, kterému jsem říkal o Tisíci radostech, mi odpověděl: "No, nechci Tě zklamat, ale takových projektů je na světě spousta." Já vím, a věděl jsem to ještě předtím, než jsem začal psát. Nejde mi, nejde nám o originalitu. Jen snad trochu vyvažujeme obecnou rovnováhu. A krásné je, že v tomhle oboru neexistuje žádná konkurence.
 |
| Počasí může být pošmourné. Stačí, když si všimneme zelené trávy, a všechno je jinak. |
Žádné komentáře:
Okomentovat