Jsem knihomolka.
Kdekdo o mně ví, že se dokážu začíst tak, až přestanu vnímat okolí. Pak přejíždím zastávky, zmeškávám schůzky, neslyším, že na mě někdo mluví. Nejenom to, já jsem nevnímání dotáhla k dokonalosti: nejenom, že neposlouchám a nevnímám, já u toho přikyvuju a přitakávám, takže budím zdání, že mám všechno v merku. No, obvykle nemám :)
Kdysi na základní škole jsem ještě zvládala věnovat pozornost knížce i učivu. Moje třídní učitelka na rodičovských schůzkách vždy lamentovala, jak ji neskutečně vytáčím, když si přímo před ní v první lavici pod deskou stolu čtu, ale kdykoli mě vyvolá, vím odpověď. Teď už by to asi neplatilo.
Čtu hrozně ráda, ale bohužel jsem si vypěstovala jednu nesympatickou vlastnost. Miluju napínavé příběhy, ale neumím se od nich odtrhnout. I kdybych měla číst do čtyř do rána, tak to prostě přečtu naráz. Přitom bych tak ráda nějakou knížku četla třeba týden nebo dva. U mě je něco takového zhola nemožné a pokud se to přece jen stane, pak to neznamená nic jiného, než že mě knížka nebaví. Taková mi může vydržet i rok, ale naštěstí se to moc často nestává. K tomu, že přečtu knihu většinou na jeden zátah, čtu taky rychle, takže mám velkou spotřebu. Na druhou stranu v množství příběhů, které jsem už přelouskala, se snadno zapomene rozuzlení, tak si je můžu číst opakovaně.
Psaná dobrodružství považuju za mnohem lepší, než ta zfilmovaná, protože můžu nechat na plno pracovat svoji fantazii. Představovat si, jak vypadá prostředí i hrdinové. Usnadňuje mi to splynout s dějem, jako se Bastian vnořil do říše fantazie v Nekonečném příběhu. Můžu se ztotožnit s některou z postav, stát se hlavním hrdinou. A díky rozmanitosti a rychlosti, s jakou střídám knihy, můžu být jeden večer zvláštním agentem Aloysiem Pendergastem a řešit případ Mbwuna z newyorského přírodovědného muzea, druhý den po obědě Jarkou Metelkou pátrajícím po ježkovi v kleci, večer zas Julií v shakespearovském dramatu a za týden profesorem symbologie Robertem Langdonem a hledat ve městě mrtvých pod Vatikánem kontejner s antihmotou ukradený z CERNu.
Kým se stáváte vy?
Kdekdo o mně ví, že se dokážu začíst tak, až přestanu vnímat okolí. Pak přejíždím zastávky, zmeškávám schůzky, neslyším, že na mě někdo mluví. Nejenom to, já jsem nevnímání dotáhla k dokonalosti: nejenom, že neposlouchám a nevnímám, já u toho přikyvuju a přitakávám, takže budím zdání, že mám všechno v merku. No, obvykle nemám :)
Kdysi na základní škole jsem ještě zvládala věnovat pozornost knížce i učivu. Moje třídní učitelka na rodičovských schůzkách vždy lamentovala, jak ji neskutečně vytáčím, když si přímo před ní v první lavici pod deskou stolu čtu, ale kdykoli mě vyvolá, vím odpověď. Teď už by to asi neplatilo.
Čtu hrozně ráda, ale bohužel jsem si vypěstovala jednu nesympatickou vlastnost. Miluju napínavé příběhy, ale neumím se od nich odtrhnout. I kdybych měla číst do čtyř do rána, tak to prostě přečtu naráz. Přitom bych tak ráda nějakou knížku četla třeba týden nebo dva. U mě je něco takového zhola nemožné a pokud se to přece jen stane, pak to neznamená nic jiného, než že mě knížka nebaví. Taková mi může vydržet i rok, ale naštěstí se to moc často nestává. K tomu, že přečtu knihu většinou na jeden zátah, čtu taky rychle, takže mám velkou spotřebu. Na druhou stranu v množství příběhů, které jsem už přelouskala, se snadno zapomene rozuzlení, tak si je můžu číst opakovaně.
Psaná dobrodružství považuju za mnohem lepší, než ta zfilmovaná, protože můžu nechat na plno pracovat svoji fantazii. Představovat si, jak vypadá prostředí i hrdinové. Usnadňuje mi to splynout s dějem, jako se Bastian vnořil do říše fantazie v Nekonečném příběhu. Můžu se ztotožnit s některou z postav, stát se hlavním hrdinou. A díky rozmanitosti a rychlosti, s jakou střídám knihy, můžu být jeden večer zvláštním agentem Aloysiem Pendergastem a řešit případ Mbwuna z newyorského přírodovědného muzea, druhý den po obědě Jarkou Metelkou pátrajícím po ježkovi v kleci, večer zas Julií v shakespearovském dramatu a za týden profesorem symbologie Robertem Langdonem a hledat ve městě mrtvých pod Vatikánem kontejner s antihmotou ukradený z CERNu.
Kým se stáváte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat