středa 28. května 2014

#177 Kamarádova manželka

Ten fenomén mě nepřestane udivovat. Potkávám nové lidi rád, i když je pravda, že se díky své momentální profesi pohybuju hlavně v pánské společnosti. A čas od času se stane, že se s nějakým kolegou člověk sblíží o maličko víc. Nejsnáze to jde, když máte něco důležitého společného: školu, muziku, věk dětí, mindrák nebo pracovní projekt.

Začnete mimo práci chodit na kafe (nebo na pivo či cigárko), pokecáte i o rodině. Pak vás napadne, že byste se mohli navzájem navštívit i doma. A tak vyrazíte k nim, nebo přijdou k vám, on i jeho žena. Chytrá, krásná, zábavná. Po pár slovech se konverzace rozdělí a děvčata navážou paralelní hovor. Návštěva se výjimečně dobře vyvede, odcházíte s pozváním na další. Vyměníte si jich takhle pár a najednou zjistíte, že si vaše žena a jeho žena začaly psát e-mailem a telefonovat o nějakých záležitostech kolem dětí, knih, filmů či jídla a jistě i o něčem dalším, o čem radši nechcete vědět.


Lillian Gish by Hartsook Photo, ca. 1915


Časem je jasné, že se z vašich žen staly vlastně ještě větší kamarádky, než jste byli původně vy dva muži. Jsou to často ony, kdo domlouvá vzájemná setkání, kdo myslí na dárky k Vánocům a narozeninám.

V mém případě to naštěstí nikdy nedopadlo jako v nádherné baladě Long Black Veil. I když se přiznám, že pro některé manželky svých kamarádů mám vyloženou slabost. Však moje žena pro některé naše společné kamarády taky, tak jaképak copak! Nebo že by šlo o nějakou "zkoušku charakteru"?

Ten years ago on a cold dark night there was
Someone killed 'neath the town hall lights
There were few at the scene, but they all agreed
That the slayer who ran, looked a lot like me

Now she walks these hills, in a long black veil
She visits my grave, when the cold winds wail
Nobody knows, nobody sees
Nobody knows, but me

The scaffold is high, and eternity's near
She stood in the crowd, and shed not a tear
But some times at night, when the cold wind moans
In a long black veil, she cries over my bones

Now she walks these hills, in a long black veil
She visits my grave, when the night winds wail
Nobody knows, nobody sees
Nobody knows, but me

The judge said son, what is your alibi
If you were somewhere else, then you won't have to die
I spoke not a word, though it meant my life
I'd been in the arms of my best friends wife

Now she walks these hills, in a long black veil
She visits my grave, when the night winds wail
Nobody knows, nobody sees
Nobody knows, but me
Nobody knows, nobody sees
Nobody knows, but me




Žádné komentáře:

Okomentovat