Je úplně jedno, jestli na Ježíška věříte, nebo ne. Nezáleží
na tom, jestli Vánoce trávíte v rodině jako děti (u rodičů), jako rodičové
(s vlastními dětmi) nebo jako dospělí (bez rodičů i bez dětí). Jedno zůstává stejné,
jsou Vánoce a k nim patří všechny tradice jako cukroví, kapr, bramborový
salát, vánoční stromeček, rozkrajování jablíčka, pouštění lodiček a tak dále a
tak dále.
A pak tu jsou dárky, kvůli kterým si dny až týdny lámeme
hlavu. Vybíráme, rozmýšlíme, porovnáváme, nakupujeme, schováváme, zabalujeme a
posléze vybalujeme a v tom lepším případě se radujeme. V tom horším je
vracíme zpět a ještě v lednu vyměňujeme.
Jak by bylo všechno jednodušší, kdyby každý napsal, co by si
pod stromečkem přál najít. Jednoduché je to říct, kouzelnější je to však
napsat. Napsat dopis Ježíškovi a dát ho za okno.
Pamatuji si na své první dopisy. Když jsem ještě neuměla
písmena, diktovala jsem obsah dopisu mamce a pozorovala každý pohyb tužky na papíře. Později
jsem svá přání začala malovat a v první třídě i psát. Velkými tiskacími
písmeny jsem na papír zaznamenávala, co si přeji já, ale i to, co přeji
ostatním. Tiskací písmena se postupem času měnila na psací a barevný dopisní
papír na klasický bílý. Poté se změnil adresát a svá přání jsem začala říkat
rodičům ústně. A ještě později jsem se Ježíškem stala taky.
A dnes? Dnes Ježíškovi posílám email. Zároveň pár
podobných emailů dostávám.
Na klasickou bílou obálku, která se krčí za oknem, ale žádný email, i když je vyšperkovaný, nemá. A co vy, napsali jste?
Žádné komentáře:
Okomentovat