Moc
často se k tomu nedostanu, vlastně skoro vůbec. Jen tak si venku lehnout,
ideálně do trávy a hledět do nebes, dokud mě nezačnou bolet oči. O tom, že na
to nemám čas, nebudu ani mluvit. Ale hlavně, kdykoli jsem venku, mám oči jenom
pro syny (nejde Starší moc blízko k silnici?, kde ztratil klobouk?, nesvítí
na Mladšího?, aha, kde má dudlík?). K tomu samozřejmě klasika: koukání pod
nohy, na cestu, na práci, kterou zrovna dělám, a tak dále. No a navrch mám
ještě důležité poslání – jakmile jsme venku, musím se ostražitě rozhlížet po
okolí a vyhlížet všechny broučky, ptáčky, pěkné kytičky, stromy, zajímavosti a samozřejmě
kamínky, šišky, klacíky, kaštany a jiné poklady, které si musíme vzít domů.
Uznáte, že s tím vším nemám kdy civět do mraků.
Nedávno
jsme byli s pár kamarády na písku a na koupačce v lomu. Ze začátku to
bylo jako vždy. Hlídala jsem jedním okem Staršího, aby měl čepici, neházel
písek ostatním klukům do obličeje, nebral jim hračky, neuklouzl ve vodě nebo
nechodil daleko od břehu. Druhým okem jsem sledovala Mladšího, jestli nestrká
trávu do pusy, neleží na slunci, neválí sudy do vody nebo neobaluje dudlík v písku.
Trochu jsem u toho všeho zapomněla na sebe a pořídila jsem si lehčí úpal.
Mladší zrovna usnul a kamarádka nabídla, že dohlídne na Staršího, ať si zalezu
do stínu. Lehla jsem si na deku vedle kočárku a chvíli nevidoucím zrakem zírala
přímo nahoru. Pak jsem si všimla, jak zajímavě vypadá mrak přímo nade mnou.
Různě se roztahoval, rozpíjel a trhal jako cukrová vata. Dobře hodinu jsem
sledovala, jak se mraky v nebeském závodu předhánějí a předbíhají, podle
toho, jak v které výšce fouká vítr. Mračna se přes sebe přetahovala a
vytvářela obrazce. Nad bochánkovými kumuly se protahoval cirrus prolínající se
s cirrostraty a dohromady to všechno vypadalo jako bílý krasohled. Ráda mraky
fotím, ale tentokrát jsem jen ležela, sledovala a odpočívala.
Jak za peřinkou peřinka nebem si plují/ jak pára od draka, co spí ve sluji/ jak nadýchané jemňoučké chomáčky vaty/ jak ovečka, co stíhá ovečce paty/ jak heboučké lehoučké peříčko/ jak sen, co vítr odfoukl maličko.
Žádné komentáře:
Okomentovat