Otevřít oči a vidět na zdi doslova zlaté ornamenty vymalované ranním sluncem = zaručeně vydařený den.
Nedávno jsem se ráno probudil do nového dne v okamžiku, kdy slunce svými paprsky ozařovalo naši ložnici. Okamžitě jsem si vzpomněl na vstávání před několika lety, kdy jsme s manželkou, ještě jako novomanželé, měli garsonku s oknem směřujícím na východ.
Pamatuji si na ranní vstávání při východu slunce, zejména na jaře a v létě, a na to, jak mě takové ráno dokázalo „nakopnout“ na celý den. Ať už mě v takovém dni čeká cokoliv, jdu do toho s daleko větším elánem a ničeho se nebojím.
Slunce a jeho paprsky mají na naše životy obrovský vliv, což jsme letos pocítili během února a března, kdy slunce svítilo nejméně za několik uplynulých let a bylo vidět, ba doslova cítit, jak nám tato životadárná energie schází.
Mám proto sluneční svit rád a úplně ze všeho nejraději jeho ranní fázi, protože má krásně zlatavou barvu (vždy si ho představím jako miminko děda vševěda ze známé pohádky), velikou sílu, která však po ránu nebývá „drtivá“ a v neposlední řadě proto, že mě po ránu příjemně pohladí a dodává mi sílu.
Žádné komentáře:
Okomentovat