Vyráželi jsme jako kluci s tatínkem na letní vandry. Ten poslední byl z Bratislavy do Komárna, ovšem po maďarské straně. Hned v první vesnici nás táta vzal do hospody, že to musíme zažít. Jeho babička Klára byla ze Slovenska, ale měla maďarské školy. V kuchyni jí to zůstalo, počítala égy, kétem, három. A tatínek nám vyprávěl, jak když se poprvé v dospělosti dostal služebně do Maďarska, praštila ho do nosu známá vůně: vůně babiččiny kuchyně.
Mám to také tak. Některé zážitky se mi vybavují s konkrétním číchovým vjemem - a naopak, bez něj bych si na ně nikdy nebyl vzpomněl. Kupodivu si nedovedu vybavit žádnou negativní asociaci; mezi pozitivními pak kralují vůně stromů.
Když cítím kvetoucí lípy, vybaví se mi kurz architektonického kreslení v jihočeské Lásenici. Bylo mi sedmnáct. Nešlo mi to, ale pracoval jsem pilně. Sedával jsem velku pod kvetoucími lípami, nemotorně přidával čáru k čáře s očima upřenýma na starý barokní statek. K tomu jsem si z ohrané kazety pouštěl Freewheelin' Boba Dylana, myslel na jednu pihovatou spolužačku a na zadní stranu výkresu jsem si psal verše. Pak jsme se učili zvonit v kostele. A koupali se (jenom kluci) bez plavek. Za hraní a zpívání u závěrečného táboráku jsem dostal šátek...
Vůně borové kůry to má složitější, perou se při ní staré vzpomínky na víkendy a prázdniny mezi pískovci v Kokořínském dole spolu s dalšími pozdějšími výlety. Většinou mezi skály a většinou něco, co by se dalo nazvat "rodinná pohoda". Ať už jsem byl dítě já, nebo jsem měl později s sebou své vlastní cipísky. Od vůně našich borovic je to pak v hlavě kousek k mnohem kořenitějšímu vjemu, spojenému se středomořskými pobřežními háji. Těm však patří asociace palčivé nenaplněné touhy.
Suché akátové listí a celá paleta pachů řídkého kyselého lesa na drolivém podloží mě vrací na dětský lesní tábor v Rusavkách, do světa slunce, prachu, kouře a odřených kolen. Do časů čiré radosti, prázdné hlavy, věčně udržovaného ohně zapáleného první den jedinou sirkou, ručně stavěných hrnčířských pecí, srpnových hrušek a prvních akordů, do času před prvními láskami.
Tahle kouzla umí i pajasany, ořechy, břízy obrostlé měkkou travou, buky a javory. Vrací člověka do chvil, kdy byl v souladu se sebou samým, kdy byl přítomen v okamžiku a čas plynul skrze něj. Znáte to čarování taky? Co vám stromy připomenou? A co jiné vůně?
Žádné komentáře:
Okomentovat