Dnes vám povím příběh. Příběh jedné mojí kamarádky. (opravdu kamarádky, ač bych ráda aby byl můj)
Nastoupila do nového zaměstnání a při nástupu se dohodli s nadřízeným
na tom, že jí po uplynutí zkušební doby zvýší plat. Nic neobvyklého. Možná až na to, že tuto dohodu uzavřeli ústně. Práce ji bavila, tak se do
ní pustila s vervou. Uplynula zkušební doba, uplynul i měsíc po ní a kamarádka
čekala výplatnici s navýšeným platem. Částka na výplatnici byla stejná.
Stejnou zůstala i po dalším měsíci. Po šestém měsíci už to ta klidná a smířlivá
osoba nevydržela a zeptala se nadřízeného jak se to má se zvýšením platu.
Jednoduchému
dotazu předcházelo sbírání odvahy, příprava argumentace a sumarizace
pracovních výkonů a úspěchů. Od jedněch známých totiž slyšela posměšky, že si podmínku zvýšení platu
nenechala zanést do pracovní smlouvy a od druhých historky o „handrkování se“ s nadřízeným
takřka o stokoruny.
Reakce nadřízeného ji překvapila. Nemusela nic
vysvětlovat. S velkým studem přiznal, že na dohodu zapomněl. Omluvil se za to, plat jí při
nejbližší příležitosti navýšil a navýšení jí firma vyplatila zpětně i za
měsíce, ve kterých jí, dle původní dohody, příslušelo. Je to pro vás historka z říše
science-fiction? Opravdu se stala.
Podobné nepsané dohody uzavíráme téměř denně (teď nemám na mysli smlouvu kupní, kterou uzavíráme de facto s každým nákupem zboží, byť je to párek v rohlíku ve stánku na rohu). Může jít i o situace, kdy zákazník slíbí, že
od vás odebere zboží či službu, kdy dodavatel slíbí, že dodá, pošle, zajistí. A
učiní tak přesto, že jste dohodu nepodchytili smluvně. Zahrnuji sem i mnohem banálnější
situace, kdy se dohodnete s kamarádem či kamarádkou, že vám s něčím pomůže,
že pro vás něco udělá, že budete na něčem spolupracovat. A oni to skutečně
udělají, přinesou slíbenou věc, doprovodí na akci, zkrátka snaží se splnit to,
co slíbili.
Pro některé lidi jsou možná slova jen zvukem. Něčím, co
se vysloví aby vyplnilo okamžik a ve vteřině je pryč. Taky znám vtípky jako „slibem nezarmoutíš“
nebo „co já vám slíbím, to vám nikdo jiný nedá“. Je ale příjemné přesvědčit se, že stále existují lidé,
kteří neříkají slova naprázdno. Jejichž slova platí a dodržení slibu je pro ně takřka
otázkou osobní cti. Mohlo by jich být víc. Protože to, jak je dodržení slibu vzácné, si uvědomím teprve tehdy, když jej někdo nedodrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat