Spousta z vás, co 1000 věcí, které mně dělají radost čtete,
moc dobře ví, co se pod tím znakem a anglickým souslovím skrývá. Pro ty, které
jsem s tím ještě neotravovala: #CzechChallenges je můj skromný projekt,
kterým se snažím motivovat k pohybu uživatele sociálních sítí Twitter a
Google+ a především sebe. Cvičíme na amatérské úrovni, takže obrací-li se na mě
někdo s žádostí o radu, obracím se s touto radou na nějakého
odborníka (většinou fitness trenéra). Jako spousta fajn věcí i #CzechChallenges
vzniklo náhodou… Bylo nebylo jedno letní pondělí v půlce července. To
pondělí nebylo modrý, ale černočerně černý. Začalo sice hezky; po příjemném
víkendu s novými přáteli u Kořínků ale brzo začala šeď všedních dnů dusit
a objevil se pocit (nejen u mě, ale i ostatních víkendových účastníků), který
byl od toho dne znám jako syndrom PpT – pondělí po Twárty. Aby toho nebylo
málo, tak jsem najednou stála ve zkušební kabince jednoho hodonínského obchodu
s oděvy a nemilosrdné zrcadlo, ostré světlo a dementní nálada udělaly své.
Tento okamžik se pro mě stal tím potřebným impulsem k pevnému rozhodnutí
shodit potěhotenská kila (klíčové je slovo pevné).
Šest týdnů jsem se v tom plácala sama a pak jsem jednou spontánně napsala
na Twitter, že se pouštím do dřepovací výzvy na 30 dní a jestli se nechce někdo
přidat. To byla první z #CzechChallenges a od té doby cvičím, a se mnou spousta
dalších lidí (jednu výzvu dokonce 54 lidí).
#CzechChallenges je moje velká
radost. Jednak z toho důvodu, že je pro mne velmi silnou motivací k pravidelnému
cvičení a vymýšlení nových a nových výzev, které by mohly „moje“ cvičící bavit
a lákat. Z toho důvodu, že mě těší, když se někdo pochlubí svými výsledky
(ať už je to funkčnější koleno, zlepšená kondice, padající kalhoty, mizející
kilogramy a centimetry, mizející břicho…). Protože mě díky #CzechChallenges
začalo bavit cvičit. Protože to baví několik dalších lidí – aspoň jednu z výzev
už cvičilo téměř 100 lidí. Protože #CzechChallenges je prostě moje a dělá mi
radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat