Včera jsem četla článek o testování písma Comenia Script v různých
školách a možnosti zavést ho místo klasického písma pro všechny prvňáčky.
Přivedlo mě to na jednu moji radost.
Ale napřed pár faktů o zmíněném zjednodušeném písmu: Comenia je nespojované
písmo, které v sobě kombinuje vzhled psacího písma a tiskacího písma. Je
jednodušší, graficky snadno zapamatovatelné a dvouleté testování ukázalo, že
děti se jej naučí rychleji, baví je jím psát. Jeho odpůrci (zejména z řady
grafologů) doporučují naučit se napřed klasické písmo a teprve později jiný
typ. Psaní totiž formuje naši osobnost, během něj se v mozku aktivují
určitá centra, která při užití zjednodušeného písma „zahálí“. Konkrétně psaním
(či nepsaním) horních kliček u písmen b, f, h formuje naši fantazii, abstraktní
myšlení a schopnost nadhledu. Naopak spodní smyčky u písmen f, g, j, y
vypovídají o instinktivní jistotě člověka, vycházející z kořenů a tradic
rodiny. Grafologové proto doporučují začít se učit psát náročnější spojité
písmo a teprve od 12 let věku případně přejít na nespojitou formu. Při
obráceném postupu se děti už klasickému písmu nikdy nenaučí.
Zpátky k psaní: v dnešní době (jak můj bratr s oblibou
říká: „Je 21. století, proboha.“) už používáme klávesnice více než psací
potřeby. 5% lidí (zejména mladších) už prakticky vůbec nepíší rukou. 56% lidí
píše zřídka až občas (do čehož zahrnují nákupní lístky, poznámky při
telefonování, občasné pozdravy a pohlednice, zápisy v diáři). Přitom je vědecky
dokázáno, že psaním rukou se posiluje proces učení a soustředění. Někteří lékaři
dokonce doporučují věnovat se kaligrafii jako prostředku boje proti demenci.
Já sama píšu psace velmi ráda. Nemám sice nějak pěkné písmo, zato
mám plnící pero, které si hýčkám jako oko v hlavě. Stejně tak si pečlivě
uchovávám pár dopisů, které jsme si s mužem v době chození psali.
Myslím si, že kdybychom spolu začali randit až v dnešních dnech, mohla
bych si tak akorát vytisknout e-maily a uložit SMS zprávy.
Pečlivě si přepisuju oblíbené recepty do knížky, zapisuju klučíkům
do fotoalba důležité momenty jejich života, poznamenávám si do diáře/deníku
události všedního dne, píšu si do cvičebního deníku odcvičenou dávku a pokroky
ve shazování váhy, přepisuju si slovíčka do sešitu, abych se je líp naučila.
Když jsem se na střední škole v hodinách nudila, tak jsem si buď kreslila,
nebo psala. Cokoli. Třeba texty oblíbených písniček, veršíky, dopisy.
Psaní rukou je relaxace, grafoterapie dokonce pracuje s faktem,
že změna formy písma dokáže ovlivnit osobnost a změnit vnitřní nespokojenost ve
zklidnění. Psaní deníku pomáhá odplavit negativní emoce, získat nadhled nad
prožitým a umožňuje být sám se svými myšlenkami.
Psaní rukou je moje radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat