#190 Řídit a řadit

Řidičský průkaz mám od osmnácti let, i když jsem v té době netušila, jestli se vůbec k nějakému autu dostanu. Měla jsem štěstí, hned v den, kdy jsem si vyzvedla čerstvý řidičák, mě jeden známý nechal řídit svou drahocennou káru. Chcíplo mi to před přejezdem, ale jinak jsem zkouškou prošla. V následujících pár letech jsem vystřídala celkem dost různých aut od různých známých. Chodila jsem totiž se šipkařem a u šipek se strašně pije. Mě alkohol zrovna dvakrát nikdy neoslovil, tak jsem byla brzy jmenována za dvorního řidiče mého nynějšího muže a jeho známých, se kterými šipky hrál. To, že jsem se minimálně jednou týdně za volant dostala, a že jsem vystřídala několik aut, mně dodalo řidičské sebevědomí, takže jsem například ve dvaceti odřídila sama cestu do Jeseníku a zpátky, ve dvaadvaceti kus cesty do Chorvatska, ve třiadvaceti několikrát cestu z Peuerbachu (u Linze) domů.
Od třiadvaceti let mám svoje auto a několik let jsem jezdila denně. Řídím ráda a hrozně mě to baví. Nedávno jsme jely s kamarádkama na chatu pod Kralický Sněžník a protože ony už tam byly rok předtím, jela jsem celou cestu za jednou z nich. Vedla mě tou nejkratší cestou (nejkratší neznamená nejrychlejší), která vedla místy po okreskách, pár kilometrů dokonce po nějaké prašné skoropolňačce. Kluci spali, tak jsem si klikatou, kopcovitou cestu, místy rallye, užívala.
Řízení auta mě fakt baví, ale nedokážu si představit, že bych jednou dostala do ruky auto s automatickou převodovkou. Řazení k řízení prostě patří a oboje mi dělá radost.