Nevím, jestli to máte stejně, ale já mám ve svém životě pár kousků oblečení, které nejdřív nosím pořád dokola a později, když už jsou nenositelné, je odmítám vyhodit. Různě je vyspravuju a říkám si, že na doma jsou ještě dobrý a pak už je jen skladuju ve skříni a říkám si "Při příští čistce šatníku už to vyhodím." Nevyhodím.
Ještě nedávno jsem si myslela, že mám takový obnošený hadr ve skříni jen jeden - červené pánské tričko s logem fotbalového klubu FC Stavoartikel Brno. Dostala jsem ho před 13 lety od manžela. Potkali jsme se na koupališti, viděli jsme se podruhé v životě, já zmokla komplet se všema svýma věcma a a on bouřku ustál pod střechou. Nabídl mi své tričko, aby mi nebyla zima. Ptala jsem se, kam mu ho mám vrátit a on řekl, že si ho můžu nechat. Nosila jsem ho denně celého půl roku, který zbýval do okamžiku, než jsme spolu začali chodit, a když se pralo, byla jsem jak bez ruky. I později jsem ho pořád ráda a často nosila. Bylo už vytahané, u vyšívaného loga se začínalo trhat, límeček byl místy prodřený, podařilo se mi ho pokapat savem. Pořád jsem ho ale nosila. Nedávno jsem ho našla na spodku komínku triček a říkala jsem si, že už ho musím vyhodit. Nevyhodila.
Vzadu ve skříni úplně na dně jsem ale při úklidu objevila jiný poklad. Mnohem nošenější a ošoupanější, než ono červené tričko. Starou kostkovanou košili. Mám ji co pamatuju a vsadím se, že jsem ji kdysi i po někom podědila, protože není možné, abych ji tak obnosila sama. Možná i ten, po kom jsem ji zdědila, ji od někoho zdědil. Je z příjemného materiálu a hrozně ráda ji nosím (i teď). Když mi bylo nějakých dvanáct, rvala jsem se s naším novofundlem a ten mi roztrhl rukáv. Tehdy jsem si poprvé sedla za šicí stroj a rukávy ustřihla a ukázkově zahnula. Proto ji mám tak ráda. Za ty věky je z ní opravdu hadr. Látka je zteřelá a téměř průsvitná, knoflíky každý jiný a napůl vyrvané z látky, límec je po celé délce pro šoupaný a na zádech se mi tenká a slabá látka roztrhla. Řekla jsem, že ji vyhodím. Nevyhodila, zašila, další měsíce nosila.
Teď se mi na zádech začala podél jizvy znovu trhat. Řekla jsem, že už ji opravdu vyhodím. Jo, dnes už to opravdu udělám. Napíšu na ni ódu na 1000 radostí a pak poletí do popelnice. Dnes...
Nehodila by se ještě na hadry?
Mimochodem, ty kraťasy jsou další takový "věčný kostlivec ve skříni".
Žádné komentáře:
Okomentovat