Šel jsem si takhle po mostě a najednou mi na hlavu káplo něco vlhkého. Inu, nad řekou létá všelicos… ne, nebyl to racek. Podíval jsem se nahoru a uviděl veliký mokrý závěsný květináč, ze kterého visely girlandy květů. A mezi nimi kapala na zem voda. Bylo jasno, slunečno a kousek před sebou jsem uviděl i pachatele: oranžové auto s malou cisternou a chlapíka s dlouhým nástavcem na hadici. Zrovna zavlažoval další visutý záhonek.
To mokré kápnutí mě nějak potěšilo. Vida, i v našem městě někdo zalévá kytky. Někdo, kdo pomáhal vytvářet systém městské samosprávy, prosadil, že k tomu patří i něco navíc. Někdo, kdo bydlel ve městě a volil zastupitelstvo, vytvořil atmosféru, ve které jsou květiny na ulicích nikoli plýtváním, ani politickým gestem, ale radostnou samozřejmostí.
Možná ten někdo byl jako já zkraje 90. let v Rakousku. Možná se tam něčím nakazil. A nakazilo ho to dovnitř, ani o tom neví, a už tu samozřejmost květin ve veřejném prostoru přenáší i na lidi okolo sebe. Jsem rád, když jsou tyhle nemoci mezi námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat