Jistě víte, jaké květy má lípa. Znáte jejich omamnou vůni a hukot včel v její koruně. Možná se stejně jako moje maminka těšíte zjara na záplavu zářivě zelených květů na javorech, které předběhnou listy o pár dnů a dokáží rozsvítit celé údolí. Třeba už jste letos někoho políbili pod rozkvetu jabloní, hlohem či meruňkou. A nebo, pokud jste byli venku sami, nedalo vám to a ulomili jste větvičku šeříku a donesli ji tomu, koho máte nejradši.
Kvetoucí stromy jsou vděčným námětem pro básně i obrazy. Bílá, růžová a mnohé jejich odstíny jsou symbolem mladosti, obnovy, energie, čistoty. Určitě se na vás žádná dívka nebude zlobit, přirovnáte-li ji k mladé jabloňce zjara. Je to vlastně banální. Ale pak mě napadla zajímavá otázka:
Jak kvete dub?
Jsem pomalý, na kůře trochu hořký, ale leccos vydržím a dlouhodobě je na mne spolehnutí. Mám čím dál radši tvrdé dřevo našich listnatých stromů: dubu, buku, jilmu, jasanu a habru (ten má nejtvrdší). Jabloň, třešeň a meruňka – ta sladká děvčátka se se svou krásou nijak netají. Jak ale kvetou tihle mládenci?
Až vloni na jaře, při procházkách kolem Labe, jsem to objevil. Květy dubu jsou nádherné. Maličké, nenápadné, ale bohaté, složité. Vyrážejí mnohem, mnohem dříve, než se kraj začne odívat do zelené a bílé. Skoro si jich nevšimnete proti černé kůře. Ale jsou tam. Každý rok jako jedny z prvních zakládají naději pro příští generace.
 |
| Jasan ve Vysočanech |
Žádné komentáře:
Okomentovat