úterý 5. května 2015

#262 Škrtání

"Z pěti věcí tři škrtnout", říkávala prý moje prababička. A měla recht. A ještě dobře, že to říkala zrovna ona, v našem rodě se s tímhle principem pere každá generace znovu a znovu. I se to musím opakovaně učit.
Sedím v práci vedle jednoho moc šikovného kolegy. Má poměrně široký záběr, v tom je mi trochu podobný. Ondra hrál na pozoun, zpívá, jezdí na kole, zajímá se o auta. A donedávna skvěle fotil. Proto mě trochu zarazilo, že nedávno zveřejnil inzerát, že prodá svoje fotografické vybavení. Ne že by si řekl: "no, budu se teď věnovat něčemu jinému a za čas uvidíme". On to focení nejen pověsil na hřebík, ale zvenku, a ještě za sebou zavřel dveře. Vyzkoušel si to, naučil se v oboru leccos podstatného – a šel od toho. Nedávno taky prodal své skvěle vyladěné kolo. Chodí cvičit, venčí psa a rozhodně se nezdá, že by trpěl nedostatkem pohybu. Tenhle přístup se mi moc líbí. Mnoho z věcí, které si pořizuju, jsou jenom zhmotněním "snu o jiné realitě". Nářadí, běžecké boty, trekové vybavení, software, oblečení, knihy, časopisy, hudební nástroje – pokud ale nemám vytrvalost a čas se v těch činnostech zdokonalit, zůstane každý předmět jen stínem svého snu. Proč si to raději nepřiznat předem?

Co se nejvíc musím učit škrtat, jsou právě ty ambice. Strašně rád se učím nové věci a nechci je opouštět dřívě, než je alespoň trochu ovládnu... ale život je krátký. Některé činnosti mi jdou hladce, některé vyžadují úsilí. Všechny potřebují čas. A když si priority srovnávám nejen já sám, ale mluví mi do toho i rodina, musí se někde škrtat. Ono se snadno řekne: follow your dreams. To byste jich ale nesměli mít jako já v průměru sedm nových do týdne. Je toho tolik, čím bych chtěl být, co bych chtěl umět...

Tak mě potěšilo, když velký učitel a mistr staromódních truhlářů Chris Schwarz na blogu Lost Art Press přiznal, že taky musí škrtat.
Some of you have noted that I am canceling classes this year. The reason is that I need to stay home to help take care of some important family members, and this trend could continue for a few years.

Už se mi stalo, že jsem takové vlastní "vypouštění" ve prospěch rodiny někde zmínil, a dostalo se mi od kamarádů tichého, ale důrazného uznání. Kdo ví, možná si leckdo z nás z dětství pamatuje chvíli, kdy toužil po tom, aby dospělí škrtli něco ze svých světoborných plánů a chvíli prostě byli s ním. Zejména my chlapi, kdybychom si tak občas místo zachraňování světa prostě jen sedli s někým, kdo o naši přítomnost moc stojí...

Tak se s tím zkusím míň chlubit a víc realizovat. Když se to povede, je to radost. A bokem prověříte kamarády, jestli vás rovnou neodepíšou :-).

Banksyho komentář (foto andrewjsan, Flickr)

Žádné komentáře:

Okomentovat