úterý 4. února 2014

#134 Křupání a praskání

Zajímalo by mě, co je evolučně zajímavého na některých zvucích. Jinak by mi přece nedělaly takovou radost, ne? Alespoň tak to vyplývá z povídání Dana Denetta na TEDu.



Jakou vývojovou výhodu ale člověku může přinést záliba ve všem, co křupe nebo praská? Mám strašně rád první led pod podrážkou boty. První vrstvu sněhu, která stlačována a pěchována vzorkem podrážky také vydává naprosto nezaměnitelné křupání.

Stejné ale to je i s čerstvými rohlíky nebo chlebem. A co takové lázeňské oplatky, nebo krutonky v salátu nebo polévce? Vždyť ty věci nemají nic společného! Ale zjevně nás není málo, kteří je máme rádi. Brambůrky třeba (narozdíl od ženy) nemusím ani v nouzi, ale jejich zvuk je skvělý.

Prosím, že má svou krásu zvuk ohně v kamnech, to bych pochopil. Ale vysvětlí mi nějaký skvělý darwinista, jak to všechno ostatní od sněhu až po tyčinku Corny zapasovat do výhod při přirozeném výběru?

Žádné komentáře:

Okomentovat