Snad je to ta energie, radost a zvídavost která se z nás časem ztrácí za maskou povinností či světáctví. Možná taky tím, jak disproporčně velká hlava a oči působí na malém malém těle.
Jestli
je ale krom hudby něco, co mi spolehlivě udělá radost a zvedne náladu ve chvíli
trudomyslnosti (když míč ani kytara už nefungují), jsou to malé děti z kočárku
vyhlížející co se děje všude kolem.
Některé
se dají jednoduchým mrkáním nebo grimasami přimět k reakci – ideálně smíchu – a
mění se to v divadlo na mamku, která příhodně sedí nebo stojí zády.
Už
se mi takhle párkrát v metru nebo autobuse povedlo přimět k úsměvu i mamku
mrňouse, která na to přišla – Jackpot :)
Žádné komentáře:
Okomentovat