Ticho je zdánlivě obyčejná věc. Někdy si myslíme, že si stačí o něj říct. Že si jej můžeme zařídit: vypnout rádio, televizi, zmlknout. Skutečně? Zavřete oči a zaposlouchejte se: dost možná uslyšíte ruch dopravy z přilehlé ulice, kovový zvuk vagonů tramvaje jedoucí po kolejích. Hovor z vedlejší kanceláře. Nebo bzukot zářivky, ventilátor počítače, ťukání klávesnice, bzučení lednice, tikání hodin či zvuk televize a rádia. Zkuste se někdy zaposlouchat do ruchu okolí tam kde právě jste. Budete pohlceni hlukem. Ohlušujícím. Ohlušuje nejen sluch, ohlušuje i mysl. Města jsou semeniště hluku. Produkují zvukový smog., který nás ukolébává. Někdy mám ale pocit, že se lidé hlukem obklopují záměrně aby nemuseli naslouchat vlastním myšlenkám.
Za tichem pak utíkáme do odlehlých parků, na venkov, do hor. I v tichu lesa ale slyším ruchy. Slyším šumění stromů nebo trávy, cvrkání cvrčků v trávě, zpěv ptáků, bzučící včely. Své vlastní kroky a dech. I v tichu horské samoty či vesnického domku slyším vítr kvílící v mezerách špatně dovírajícího okna nebo praskání dřevěné podlahy. Tyto zvuky jsou ale mému uchu libější. Čím déle žiji ve městě, tím více potřebuji tento typ "ticha". Takové ticho zpomaluje běh času. Taky občas potřebuji ticho abych mohla slyšet sebe. A potřebuji hluk abych mohla slyšet ticho.
Máte rádi ticho?
Žádné komentáře:
Okomentovat