Také se vám občas stává, že se vám vůbec nic nechce?
Přijdete z práce a nechce se vám vařit, uklízet, povídat si, ani si číst,
surfovat po internetu nebo se dívat na televizi. Prostě jen sedět a vypnout.
Jenže sezení a koukání do neznáma není moc zábavné, že. Když se mi takto nic
nechce, většinou bloumám po bytě a vždycky, když jdu kolem špajzky nebo
lednice, otevřu ji a uloupnu tu kus čokolády, tu oříšek, rozdělám pytlík
brambůrek, uloupnu plátek sýru, nakousnu jablko… Zkrátka plácám páté přes
deváté a nic z toho.
…
Většinou jsem se smála všem těm, kteří dlouze koukali do
telefonu a zběsile ťukali na jeho displej (případně mačkali tlačítka). Proboha
proč hrát hry? To je přeci pro děti. Ale pak jsem na to přišla.
Dávno jsou pryč doby hada, který se hrál na starých Nokiích,
vystřídaly ho moderní a barevné nekonečné hry, které jsou jako dělané pro ty
chvíle, když chci vypnout. Hraní splňuje všechny podmínky, které mám – nekoukat
do počítače, nečíst žádná písmenka, jen se zabavit a na chvíli zapomenout na
okolní svět. A tak moje prsty zběsile běhají po displeji, kroutím se, jak se
snažím, zatínám zuby, když je to napínavé a občas, když se mi podaří splnit
level nebo překonat rekord, až radostí výsknu.
Bohatě mi stačí 10 minut. Ale, znáte to… Když se do něčeho
obujete, nelze dělat nic jiného. Takže pak křečovité držím telefon i
v takových chvílích, ve kterých bych jinak četla noviny nebo knížku,
pozorovala okolí, povídala si, nebo dokonce spala. Karty, závody, balónky,
ovládání různých potvůrek, zvířátek i postaviček. Jo jo, to je to, co mě (čas
od času) těší!
Žádné komentáře:
Okomentovat