Myslím si, že snad každá žena
dostává ráda květiny – s výjimkou alergiček samozřejmě. Kytka ve váze je
jedna z nejpomíjivějších krás světa, přesto si jimi ráda zdobím stůl.
Chceme-li někomu (ideálně dámě či dívce) udělat radost, obdarujeme ji pěkným
kvítkem při jakékoli příležitosti nebo jen tak. Pokud znáte scénku z Takové
normální rodinky od Fan Vavřincové Škola manželů, tak víte, že pugét darovaný „jen
tak“ je velmi ošemetná záležitost. Ale přinést kytku zdánlivě bez důvodu nemusí
ve skutečnosti znamenat rovnou přiznání k prohřeškům. Pokud muž svou milou
občas překvapí nějakou drobnůstkou nebo pozorností, nemusí se bát, že by se po
darování kvítí dočkal onoho slavného Káčina brekotu: „Jen tak?! Maminkóó!“.
Chceme-li (čti [chcete-li])
udělat radost mně, obdarujte mě květinou (klidně „jen tak“). A pokud mně chceme
[chcete] udělat opravdu velkou radost, vyberte ty „obyčejnější“. Já totiž
preferuju klasickou květinu před nějakou náročnou nádherou. Ze srdce nesnáším
orchideje a lilie, nijak nemusím strelície, toleruju růže, mám ráda gerbery,
miluju slunečnice, levanduli, fialky a šeřík a úplně ze všeho nejvíc zbožňuju
směsku lučního a polního kvítí. Strašně moc se mi líbí pestrá záplava barev na
louce. V červnu a červenci je mému oku libější kdejaký příkop u pole než
upravené předzahrádky, květinové záhony nebo výlohy květinářství. A taková
kytka z polních nebo lučních květin v kombinaci s pár klasy obilí je podle
mě dokonalost sama. Takové darované kytice si cením mnohem více, než té
koupené. Nestojí nic, ale někdo si dal tu práci, aby ji pro mne natrhal. Jojo,
to mně dělá radost.
Fotila kamarádka Wowynka
Žádné komentáře:
Okomentovat