Poprvé jsem se s paternosterem setkal na ministerstvu zemědělství, kde jsem byl jako malý kluk s tatínkem vyřizovat cosi ke včelám. Tatínek mi vyprávěl, jaké měl dědeček (veterinář) jednoduché pravidlo pro návštěvy na úřadech: nejdůležitější jsou sekretářky. Zatímco šéfové se mění, ony zůstávají. Mám dojem, že stejně jako můj táta (a žel narozdíl ode mne) uměl dědeček ty dámy správně oslovit a získat si je. Myslím, že si dokonce pamatoval jména jejich dětí.
A tak jsme jeli, táta a klouček, někam do pátého patra, a povídali si o dědečkovi. Trochu to kodrcalo, všechno vonělo kovem, olejem a dřevem. A mně začalo vrtat hlavou, jak to funguje. Princip připomíná řetěz na kole, došlo mi. To se ale nahoře a dole překlápí vzhůru nohama? Zeptal jsem se tatínka, a on se usmál: "Chceš se tam nahoru podívat?"
Tiskl jsem se k němu a pevně se držel jeho ruky. Minuli jsme cedulku, která nám nakazovala vystoupit. Srdce mi bušilo vzrušením, ale vnímal jsem i to, jak táta stojí klidně a pobaveně. Jednu věc on opravdu umí: šířit klid a jistotu. A pak to přišlo. Dostali jsme se až k úvrati a já to pochopil. V duchu jsem se smál, hodně se mi ulevilo. A samozřejmě jsme se dohodli, že pojedeme na cestě zpět i tou spodní. Jen aby nás nikdo neviděl!
(foto z článku Krajský paternoster je opět v provozu)
Od těch dob je pro mne jízda paternosterem velikým svátkem. Zjistil jsem například, že v ústředí jedné velké banky je paternoster tak dobře zkonstrovaný, že v jakémkoli okamžiku je buď dole nebo nahoře mezera dost široká na to, aby se skrz ni protáhl člověk v případě nehody či prostě uvíznutí. Už jsem taky zjistitl, kde jsou skvěle jednoduchá čidla kontrolující, zda se něco nestalo. Vím jaké to je, zastavit pomocí nich paternoster a potají z něj vylézat, aby vás nikdo neviděl. (Ale pššt!) I když: čidla jsou mechanická, nikdo nikdy nemůže dohledat, kdo provedl tu klukovinu. Není to krásné?
Nějaký čas hrozilo, že superpřísné evropské bezpečnostní normy tomuto kouzlu učiní přítrž. Doslova jsem se bál. Nezbylo mi toho po dědovi moc, to bych přišel i o tuhle krásnou funkční technickou památku, která mi dává příležitost si na něj vzpomenout? Naštěstí to má dobrý konec: paternoster totiž není "výtah", ale "zdviž". A tak na něj likvidační paranoia zatím nedosáhne. V duchu vždycky jásám, a kdykoli jsem na poliklinice, finančním úřadě nebo v bance, jdu se projet. Většinou i úvratí, i když poočku koukám, aby mě vrátný neviděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat