neděle 29. září 2013

#65 Vysokoškolské koleje

Jsou to tři roky, co jsem se odstěhovala z vysokoškolské koleje. Přestože to byl odchod dobrovolný, neopouštěl se mi ten malý pokoj pro tři studentky lehce.

O studentském životě na koleji se povídá mnohé. Někdo se do nového skorodomova zamiluje, jiný využívá každou možnost vrátit se k rodině. Někdo si libuje ve studentských večírcích, jiný si stěžuje na neustálý hluk. Někdo je rád, že o sobě konečně téměř ve všem rozhoduje sám, jinému volnost vadí. Respektive zapomíná, že co si neudělá/nenakoupí/nezařídí, to prostě nemá.

Když bydlíte v jedné obrovské budově jen se studenty, málokterý den vás nic nepřekvapí nebo nerozesměje. Ať už to jsou vzkazy na lednici typu: „Až dopadnu toho, kdo mi snědl guláš od maminky, tak ho vlastnoručně uškrtím!“, obyčejné popřání dobré chuti, když odcházíte z kuchyňky, nebo popřání dobrého rána, když se ještě se slepenýma očima potácíte chodbou na záchod. Mezi překvapení patří i momenty, kdy vám do pokoje nečekaně vstoupí opravář (vy jste ještě v posteli) nebo student z vedlejšího pokoje s čerstvě upečeným koláčem v ruce.

Velmi častým jevem na koleji jsou studentské párty/mejdany/pařby/kalby, v kolejní hantýrce schodovice/chodbovice. Když se jich účastníte, nemají chybu. To sedíte na chodbě mnohdy až do rána, víno či jiný alkohol pijete z hrnku, do kterého si za pár hodin uvaříte ranní čaj a za dalších pár hodin kafe, protože jste toho moc nenaspali a usínáte. U toho hrajete přiblblé hry typu kráva, kráva – kozel, kozel. Problém je, když se těchto akcí neúčastníte. To totiž nepomáhají ani špunty do uší.

To, že se kolejí rozléhá sebemenší hluk, není vždycky jen na škodu. Například v době olympijský her nebo mistrovství světa v hokeji se z některých studentů stávají velcí fandové. A jejich hlasové výlevy se rozléhají po celé koleji. Slyšíte každý gól, každou šanci. To se hodí, protože ne vždy se můžete spolehnout na svůj notebook a rychlost internetu.

Kolej měla také své zápory, samozřejmě. Pravdou ale je, že jsem se všemi „nepříjemnostmi“ nakonec docela bavila. Například historka, jak jsem si žehlila šaty na stole, patří k mé nejoblíbenější.

Žádné komentáře:

Okomentovat