čtvrtek 7. listopadu 2013

#84 Deštivo



Poznámka autora: Dnešní příspěvek slouží hlavně k tomu, aby věc, kterou nemám zrovna ráda, přetvořil na něco, co mně dělá radost. Můžete se připojit k pozitivnímu účinku :o)

Venku je kolem deseti stupňů, zataženo, mlhavo a prší. Takovým jemným, vlezlým způsobem – mrholí. Občas se rozprší víc, naplní se louže, rozbahní se hnědost pooraných polí a prázdných záhonků, trávník se nasákne jako houba a vzduch je cítit navlhlým tlejícím listím. Šedivé mračno se převaluje po obloze a vystřídá všech 50 odstínů šedi (pardon, ale nedalo mi to – těch odstínů je samozřejmě ve skutečnosti mnohem víc). Od bíle šedivé, přes kterou jde občas zahlédnout nažloutlá koule, imitující slunce. Přes popelavě šedou, která je příslibem, že by snad nemuselo pršet; přes promodralou šeď, která déšť nakonec sešle. Až po temně šedou, kdy může přijít všechno – průtrž mračen, bouřka i chumelenice. A všechnu tu šedivou hmotu žene po obloze vítr tak rychle, že když jsem uspávala miminko a viděla z postele z okna jen nebe, měla jsem závrať, protože se mi zdálo, jako bych někam plula velkou rychlostí (a já trpím mořskou nemocí). Mlha se válí po zemi a její jemné průsvitné závoje se střídají s neprostupnou šedivou hradbou (omlouvám se za barevnou jednostrannost, ale tenhle podzim už není barevný; ztratila se zlatá, žlutá, oranžová i červená a zůstaly jen fádní šeď, hnědost a místy trochu tmavě zelené). Ač není venku nijak velká zima, vlhký chlad proniká vrstvami oblečení, zalézá pod nehty a cítím ho až v kostech. Ideální počasí na pěknou depresi.
Nejvyšší čas najít na takovém počasí něco pozitivního. Můj manžel tomu říká postelové počasí, protože je jako stvořené k tomu, zůstat celý den v posteli a prolenošit, promilovat nebo prospat den. Zachumlat se do teplé peřiny s knížkou a tvářit se, že jsem (aspoň dočasně) bezdětná. Zatopit v krbu a nechat jím prohřát a prosvítit den. Strávit půl dne v pyžamu. Vytáhnout huňatou deku, zamotat se do kokonu a okupovat gauč, obložená polštářky. Nebo si z ní vytvořit indiánské pončo a chodit tak po domě. Uvařit si plný hrnec horké krémové česnečky, která zahřeje i kosti. Zapálit si svíčku či víc k zahřátí duše. Zahřívat si dlaně o hrnek s horkým čajem. Přitulit se k mužovi a hřát se jeho teplem. Nebo aspoň k topení. Když musím ven, tak se zabalit do teploučké huňaté šály. Nasadit si oblíbené rukavice. Obepnout ruce kolem kelímku se svařákem a hřát se zvenku i zevnitř. Doma se pak rozpustit pod proudem horké sprchy, vylézt na teplou podlahu a utřít se nahřátým ručníkem z topení. Napustit si plnou vanu a horkou dopouštět a dopouštět a dopouštět…
Na mě to funguje…

Žádné komentáře:

Okomentovat