čtvrtek 2. ledna 2014

#117 Okno do zahrady

Když jsme se koncem dubna pro mne nejlepšího roku 2013 stěhovali do vlastního domu, byl stále ve stádiu budování (což vlastně ještě pořád je a dlouho asi ještě bude). Žádná místnost nebyla tehdy ještě stoprocentně hotová (což vlastně ještě pořád žádná není a dlouho asi ještě nebude - ale jedná se o postradatelné drobnosti jako lišty nebo lustry). Teprve nějakou dobu po nastěhování jsme objednávali žaluzie, 14 dnů trvala výroba, tak jsme pár týdnů bydleli bez žaluzií či jiného zatmění oken. Nijak nám to nevadilo, chodili jsme celkem brzy spát - já ještě v šestinedělí, muž vyčerpaný stavebním ultramaratonem těsně před stěhováním.
Bydlíme na konci slepé ulice a okno naší ložnice směřuje na jih, do zahrady, z mírného kopce, takže máme božský klid a široký výhled. Ve dne není nijak výjmečný, rozhled zahrnuje zahrádky sousedů, za nimi park a v dáli širá pole. Ale v noci nám nepřítomnost žaluzií a postel přímo proti oknu poskytovali neobyčejný a dechberoucí výhled na hvězdy. Žádné pouliční lampy či jiný zdroj rušivého světla, absolutní tmu tříštil jen třpytivý svit hvězd a tlumená mihotavá záře od krbu, pronikají do pokoje prosklenými dveřmi. Leželi jsme v posteli v objetí, dojatí čerstvě rozrostlou rodinou, novým vlastním hnízdem a pohádkovým výhledem. Občas se pokoj prosvětlil, jak se měsíc na své trajektorii dostal do našeho záběru. Když jsem několikrát za noc vstávala k miminku, poskytoval jeho svit dostatečné množství světla - dost na to, abych nemusela rozsvěcet lampičku, a tak akorát, aby nebudil zbylé dva obyvatele místnosti. A já jsem mohla porovnat, kam během mého spánku doputoval.
Když nám pak namontovali žaluzie, ještě několik dalších nocí jsem je nezatahovala, abychom o výhled z postele na hvězdy nepřišli. Ale jak se začali prodlužovat dny a tma přicházela stále později a později, začali jsme na noc okno zatmívat.
Ten výhled mi chybí, tak teď občas schválně "zapomenu" večer žaluzie spustit a před usnutím si dopřávám pohled na hvězdy.
V úterý na Silvestra jsme šli spát těsně před dvanáctou. Vytáhli jsme žaluzie a s úderem půlnoci jsme přímo z postele sledovali ohňostroj. Asi 200 metrů přímo pod námi bydlí manželův bratranec, který se na jeden den v roce stává nekontrolovatelným pyromanem. Na jeho dům sice nevidíme, ale na barevnou záplavou světlic a rachejtlí jsme viděli přímo dokonale a to anižbychom museli vystrčit zpod peřiny nos.

Žádné komentáře:

Okomentovat